středa 6. dubna 2011

Přelomové německé volby a zelená demagogie

Nedávné zemské volby do zemského sněmu v Badensku-Württembersku přinesly hned dva zlomové momenty:  Poprvé v celé poválečné historii zde nebude vládnout křesťanští demokraté ve spolupráci s liberální FDP. Druhý z nich svým významem překračuje i samotné hranice Německa: Zelení zde zaznamenali historický úspěch, protože se jim podařilo zdvojnásobit svůj podíl hlasů a porazit tak (byť velmi těsně) sociálně demokratickou SPD a fakticky tím po ní převzít dominantní pozici na levém spektru.  Tento výsledek zelených na tak vysoké politické úrovni zatím nemá precedens.
Volební výsledky mohou navozovat analogii s těmi z loňských parlamentních voleb v Česku, ale v obráceném gardu. Pravicová CDU zde zvítězila se ziskem 39 % a s relativně velkým odstupem za sebou nechala s 24 % hlasů druhé zelené. CDU však nebude kvůli oslabení svého přirozeného spojence -  liberální FDP, která jen těsně překročila 5% hranici, mít dostatek mandátů pro sestavení vlády. Naopak Zelení se budou díky svému téměř shodnému počtu hlasů s SPD opřít o většinu čtyř křesel ve 138členném sněmu.
K úspěchu dosavadní levicové opozice přispěla jednak celková nepopularita vlády Angely Merkelové a některé kroky dosavadní zemské vlády, jako je kontroverzní přemístění vlakového nádraží ve Stuttgartu.  Dalším z klíčových faktorů, jež nelze opomenout při vysvětlení úspěchu zelených, je mezi Němci tradičně silně zakořeněný odpor k jaderné energii. Protijaderné nálady byly v tomto případě navíc přiživovány hysterií vyvolanou jadernou havárii v japonské Fukušimě.
Z protijaderného populismu vyvolaného zmíněnou japonskou havárií však nelze obviňovat pouze zelené, kteří mají odmítání výstavby jaderných elektráren takřka v popisu práce. Odporu většiny voličů k jádru se zalekla i samotná vláda Angely Merkelové, která měla původně v plánu prodloužit plánovaný provoz jaderných elektráren. Události na druhém konci světa však přiměly vládu CDU/CSU a FDP otočit o 180 stupňů a dočasně odstavit některé jaderné elektrárny.   
Zajímavá je reakce českých zelených na úspěch své sesterské strany u našich západních sousedů. Ondřej Liška v tiskovém prohlášení SZ uvedl, že „výsledek zelených v Německu opět dokazuje českým voličům, že Strana zelených není žádnou extrémní stranou.“  Opravdu je ale popularita měřítkem neextrémní povahy politických stran? Nesvědčí výsledek 24,2 % naopak o extrémně „nukleofobním“ postoji mnohých Němců, dosahujícím až absurdních rozměrů? Extrémní odpor k něčemu nebývá většinou zapříčiněn ničím jiným než obyčejnou neznalostí. Jak si vysvětlit hromadné skupování dozimetrů a jódových tablet kvůli havárii, která se udála na druhém konci zeměkoule a postihnout může maximálně okolí několika desítek kilometrů? Neznalost může přijít v tomto případě Němce hodně draho. K potěše ČEZu a dalších společností ze zemí s významným podílem energie vyrobené štěpením jádra, chtělo by se říci.
Mimochodem, jak by předseda SZ reagoval, kdyby užívali vysokou podporu coby argument pro svoji umírněnost například rakouští svobodní či dokonce nacistická NSDAP, která dosáhla ve srovnání se zelenými dvojnásobného podílu hlasů? Jako zapálený bojovník proti všemu, co alespoň trochu zavání nacismem, by se nejspíše proti takovým tvrzením ostře ohradil. Samozřejmě oprávněně, ale na druhou stranu by nebylo od věci, kdyby si zelení byli schopni zamést si před vlastním prahem.

Žádné komentáře:

Okomentovat