pátek 8. dubna 2011

V čem je západní civilizace jedinečná?


Od dob působení lidí jakými byli Claude Lévi Strauss, se postupně stalo těžko přijatelným pohlížet na jiné kultury než je ta západní jako na kultury primitivní či zaostalé. Dle jeho paradigmatu neexistují lidé civilizovaní a divocí, ale pouze odlišné kultury.  Jakékoli projevy nadřazenosti západní kultury jsou proto pokládány za jakousi novou formu rasismu. Kritika odlišných kultur se v rámci politické korektnosti stala věcí tabuizovanou.  Naopak střelba do vlastních řad v podobě kritiky západních velmocí, omlouvání se dříve porobeným koloniálním národům a upozorňování na zločiny kolonialismu je dnes naopak součástí společenského bontonu. Skutečně ale nepřispěla západní civilizace ničím jedinečným, čím by se vymakala ve srovnání s ostatními?
Samozřejmě nelze omlouvat krutosti způsobené obyvatelům. Na druhé straně je ale třeba zmínit jednu věc, kterou mnozí antropologové zcela opomíjejí, když kritizují pouze srovnávání na základě technické vyspělosti:  Kde jinde než v zemích tzv. Západu dokázaly tak hluboko zakořenit hodnoty jakými jsou právo na život a individuální svoboda? Není náhoda, že zrovna země euroatlantického okruhu dokázaly dát lidem takovou míru svobody, jaká nemá v dějinách lidstva obdoby.
Základy evropského myšlení položili nejprve antičtí filosofové, z jejichž díla jsou citována dodnes, přestože z myšlení mnohých z nich se dochovaly pouze fragmenty. Starověké Řecko také jako první přišly
s myšlenkou zapojení větší části obyvatel do politického rozhodování – demokracie. Ačkoliv její tehdejší podoba byl v mnohém na hony vzdálená té dnešní, samotná idea spolurozhodování občanů se stala jedním ze základních kamenů nynějších liberálně demokratických zřízení.
Římská říše s sebou kromě vynálezu betonu přinesla i právní řád, z něhož se přinejmenším na většině evropského kontinentu vychází dodnes.
Třetím pilířem západního myšlení jsou hodnoty vzešlé z křesťanství. Právě křesťanství dokázalo v lidech zakořenit úctu k životu jednotlivce a respekt k lidské důstojnosti. Žádný stát nemůžeme pokládat za svobodný, pokud nemá respekt k právu na život, které je nejzákladnějším právem, každého člověka. Můžeme dokonce říci, že pokud by nebylo křesťanství, nespatřily by nikdy světlo světa myšlenky osvícenství, přestože se zvláště jeho francouzská větev stavěla ke křesťanství kriticky.
Druhou věcí, která dělá západní civilizaci jedinečnou je její schopnost pro sebereflexi. Jednou z temných stránek historie mnohých evropských národů, ale také samotných USA je bezpochyby otroctví. Otroctví bylo praktikováno prakticky po celou dobu existence lidské civilizace v různých kulturách. Jedině západní země však dovedly postupně dát jasně najevo, že nakládání s lidmi jako s majetkem je špatné.
S otroctvím jde také ruku v ruce dřívější kolonialismus a expanzionismus evropských zemí. I za ten se už většina zúčastněných zemí dokázala omluvit. O upozorňování na zločiny kolonialismu coby součásti slušného vychování jsem mluvil už na začátku článku. Napadá mě, omluví se někdy Mongolsko za řádění Čingischánových hord, které svými nájezdy dokázaly vydrancovat většinu eurasijského kontinentu?  
Zatímco mongolské nájezdy přinášely pouze smrt a zkázu, na kolonialismu některých evropských zemí (zejména Velké Británie) lze najít i některé světlé stránky. Nebýt britského kolonialismu, nebyla by dnes Indie považována za největší demokratickou zemi na světě, byť můžeme na její demokracii nalézt celou řadu nedostatků. Pokud se na mapě vydaná americkou nevládní organizací Freedom House podíváme na africké země považované za svobodné, či alespoň částečně svobodné, najdeme mezi nimi především bývalé britské kolonie. V tomto případě však nelze paušalizovat, protože ne všechny bývalé britské kolonie se staly svobodnými či alespoň zčásti svobodnými zeměmi. A naopak i mezi bývalými koloniemi ostatních států existují také státy považované Freedom House za demokratické.
Je ale nutno říci, že žádná země se nikdy nestala silnou, aniž by disponovala potřebnou vojenskou silou. Evropské státy jeví čím dál tím menší ochotu angažovat se vojensky ve světě. Ve šlépějích Evropy kráčí Spojené státy, které čím dál tím méně vysílají své vojáky na akce, kde hrozí větší ztráty na životech. Chtějí-li si demokratické státy udržet svůj vliv ve světě, nebude jim stačit pouze jejich kulturní přitažlivost (soft power), protože rozhodujícím faktorem bývá ekonomická a vojenská síla jednotlivých států.
Další nemocí, kterou nyní státy náležející k západní civilizaci trpí, je sebemrskačství a rezignace na vlastní hodnoty ve jménu tolerance k jiným kulturám. Samozřejmě, že i západní země měly a dodnes mají na svědomí věci, na něž rozhodně nemohou být hrdé. Chovaly se ale lidé ostatních kultur mírumilovněji? Rozhodně ne.
Vykreslovat západní civilizaci pouze jako arogantní, netolerantní, povýšeneckou, vykořisťovatelskou, rasistickou a xenofobní není nic víc než výplod naprosto pomýlených levicových (pseudo)intelektuálů. Navzdory všem chybám v minulosti mohou být země náležející k západní civilizaci hrdé na to, jakou svobodu a blahobyt dokázaly lidem zajistit.  Žádná ale civilizace nedokáže přežít, nejsou-li její členové schopní se s ní identifikovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat