pátek 13. května 2011

Když se dá hlas voliče koupit za kilo

Opakované komunální volby v Krupce, konané minulý víkend na základě rozhodnutí Ústavního soudu, byly dozvukem těch loňských. Navzdory všem policejním opatřením, monitorování situace organizací Transparency  International se i zde opakoval fenomén z říjnového termínu voleb – hromadné uplácení voličů z řad sociálně slabších. Tentokrát se už neopakovalo svážení voličů do volebních místností. Uplácení probíhalo mnohem méně nápadným způsobem a bylo proto obtížněji odhalitelné.
Samotný volební výsledek prakticky kopíroval rozložení sil z původního podzimního termínu. Prakticky zde nedošlo k výraznějšímu oslabení sdružení ČSNS a nezávislých kandidátů, které bylo z volební korupce obviňováno. Další varující skutečností je však i výrazné posílení neonacistické DSSS. Zatímco na podzim obdržela pouze 3,80 % hlasů, nyní vzrostla její obliba v tomto severočeském městě na 7,24 % (!) a získala tím historicky první mandát v komunálních volbách.
Voličská korupce v Česku však není ničím novým pod sluncem. Na tento typ zločinu pamatovalo už římské právo. Uplácení voličů se coby crimen ambitus řadilo mezi hrdelní zločiny. Absolutního trestu pro pachatele snažící se uzurpovat moc uplácením spodiny, se dnes patrně nedočkáme. Jak ale můžeme podobnému chování předcházet? V úvahu připadají dvě možná řešení, přičemž mohou být obě využity souběžně.
První z nich vzbudí patrně menší kontroverze. Spočívá ve vyřazení provinilého uskupení ze sčítání hlasů. Hlasy takových stran či hnutí by úplně propadly jako neplatné. Tím by se ušetřily náklady na pořádání opakovaných voleb.
Pokud by se v příštích volbách do obecních a městských zastupitelstev rozmohlo uplácení ve větší míře, připadá v úvahu také mnohem kontroverznější řešení.  Zavedla by se praxe známá z USA, kde se každý volič musí nejprve zaregistrovat, aby měl právo volit. Rozdíl oproti Spojeným státům by ale spočíval v tom, že voliči by byli povinni zaregistrovat se před každým hlasováním. Konečný termín pro registraci by byl stanoven na týden před volbami.
Je samozřejmé, že druhé řešení je krajní, jehož cílem je ochrana vážnosti hlasování a demokracie jako takové. Samo o sobě nedokáže nebezpečí uplácení voličů eliminovat. Na druhé straně už by nebylo možné pouze shromáždit voliče v den voleb, dát jim do ruky předem vyplněné volební lístky, nechat je odvolit a poté je vyplatit slibovaným finančním obnosem.  
Uplácející by nejprve museli voliče ochotné prodat svůj hlas motivovat k registraci, což by se také nejspíše neobešlo bez dalších „příplatků.“ Konečně ještě obtížnější by bylo nahnat nejméně o další týden později naverbované voliče neprojevující absolutně žádný zájem o politické dění k volebním urnám. 
Lidem bažícím dostat se k mocenským postům uplácením voličů by se tím volby minimálně prodražily.
Stát ale není všemocná instituce a problémy nelze vyřešit pouze legislativním inženýrstvím. Problémem České republiky, potažmo prakticky všech postkomunistických zemí je slabá občanská společnost. Stranám uplácejícím voliče nahrává celková pasivita, netečnost a pocit bezmoci občanů, projevující se právě nízkou volební účastí. Mimochodem, právě kvůli slabé účasti 35 % stouply hlasy zkorumpova(tel)ných voličů na váze. Svojí volební neúčastí dobrovolně vyklízí pozice potenciálním korupčním stranám. Přitom stačí relativně málo, aby se věci změnily k lepšímu – jít v hojném počtu k volbám a říct ne všem, kdo chtějí znehodnotit demokracii mafiánskými praktikami. „Jediné, co je potřeba pro vítězství zla, je když dobří lidé nebudou dělat nic,“ jak řekl již před třemi stoletími britský filozof a politik Edmund Burke.

Žádné komentáře:

Okomentovat