pondělí 18. července 2011

Přínosy zkušenosti s totalitou

Hned na začátku tohoto článku bych chtěl uklidnit všechny, kdo se obávali, že zde budu do nebe vynášet minulý režim. Česko samozřejmě sdílí spolu s dalšími státy východního bloku řadu negativních jevů, které jsou přímým či nepřímým dědictvím komunistické diktatury. Namátkou lze uvést například neúctu k zákonům, nezájem o politickou participaci či celkově neúcta k zákonům („zákony jsou od toho, aby se porušovaly“).  Cílem článku bude ukázat i pozitivní přínosy, které mohou být cenné ve srovnání se státy bez komunistické minulosti. Zaměřím se zde hlavně na myšlení té nejvzdělanější vrstvy obyvatelstva - inteligence.
 V čem je česká intelektuální elita odlišná ve srovnání s těmi na západ od našich hranic?  Samozřejmě nelze vzhledem k různorodosti názorů jakkoli generalizovat, nicméně relativně silně proamerické postoje její velké části jsou nezpochybnitelné a patří k jedním z jejích hlavních atributů. K tomu je potřeba ještě dodat, že rozhodně nejde pouze o lidi inklinující k (neo)konzervatismu či ekonomickému liberalismu.
Příkladem budiž okruh lidí sympatizující s osobou bývalého českého prezidenta Václava Havla, nazývaná svými kritiky jako „pravdoslákaři.“ Zmíněné skupině je vlastní víra v idealismus v politice a vedle komunismu jim rozhodně nekonvenuje ani nynější vyprázdněný konzumní způsob života.  Postoje většiny z nich lze nejlépe charakterizovat jako sociálně liberální. Ať více či méně tíhne proto většina z nich podvědomě k politické levici.   
Václav Havel je člověkem, jemuž je blízké prostředí tzv. alternativní kultury. Těžko bychom hledali (vedle komunistů a dalších lidí s extrémními názory) zapřisáhlejší odpůrce amerického způsobu života a zahraniční politiky než mezi lidmi alternativně smýšlejícími. Proto může být překvapivé, že Václav Havel byl jedním z osmi evropských státníků, kteří zanechali svůj podpis pod prohlášením United We Stand a podpořili tak americký zásah v Iráku. Havlovo počínání tím ostře kontrastovalo s přesvědčením jeho přátel z Rolling Stones. Politika George Bushe je inspirovala k napsání písně Sweet Neocon, strefující se do bývalého amerického prezidenta.
Promamericky smýšlející jedince lze u nás hledat i mezi lidmi rekrutujících se z tzv. undergroundu.  Jako bizarní se může jevit scéna s Ivanem „Magorem“ Jirousem z filmu Český mír. Bohémsky žijící spisovatel a básník zde vystupoval jako přesvědčený obhájce stavby amerického radaru a aktivistům z iniciativy Ne základnám dával historickou lekci o tom, jak Ronald Reagan osvobodil Česko od komunistů. Jinde by to byl možná obrázek patřící do kategorie sci-fi, ale zkušenost s komunismem (a v Magorově případě i mnohaleté věznění v komunistických kriminálech) dokáže udělat své. Volnomyšlenkářský umělec chválí konzervativního jestřába. Totéž by nejspíše udělala většina lidí, nosící trička s Che Guevarou  coby „cool“ módním doplnkem, kdyby se jim dostalo příležitosti žít jako obyčejní obyvatelé totalitního státu.
 Na uvedených příkladech můžeme vidět, jak může být v dílčích aspektech zkušenost s komunistickou totalitou přínosná, čímž nehodlám popírat, že cena byla obrovská. Zejména vzdělanější lidé si v důsledku toho více uvědomují cenu získané svobody. Stávají se imunnějšími vůči vulgárnímu antiamerikanismu některých západních levicových intelektuálů typu Noama Chomského, vykreslujících jednotlivé americké prezidenty jako nejhorší masové vrahy.
U lidí s komunistickou zkušeností také zpravidla nehrozí, že se z nich stanou bojovníci proti „zlému“ kapitalismu. Samozřejmě ani tržní ekonomika s sebou přináší mnohá úskalí, ale „zrušení kapitalismu“ nic neřeší. Stejně tak se není potřeba obávat, že by někoho napadlo velebit Fidela Castra či Huga Cháveze, jak jsme tomu mohli být svědky v případě Hollywoodského herce Seana Penna.
Konsekvence komunistické minulosti jsou samozřejmě mnohem širší a přesahují rámec tohoto článku. Jen mě napadá otázka na závěr: Bude Česko spolu s dalšími postkomunistickými zeměmi setrvávat ve zmíněném trendu?

Žádné komentáře:

Okomentovat