středa 14. září 2011

Bátora, nácci v Šluknově, třetí volby v Krupce a Paroubek na závěr

Konec prázdnin se nesl ve znamení pokračování kauzy Bátora. Její další dějství měl otevřít několik dní starý komentář na jeho facebookovém profilu, v němž se měl navážet do Karla Schwarzenberga. Předseda TOP 09 i faktický vůdce strany Miroslav Kalousek se stylizovali do role neohrožených bojovníků proti fašistům a začali volat po jeho odvolání. Kauza měla tragikomické až fraškovité vyústění. Ministr školství Dobeš sice podlehl nátlaku a Bátoru odvolal z funkce personálního ředitele. Vzápětí však Bátorovi za mlčení špiček TOP 09 připadla pozice Dobešova vicekancléře. 
Ano, sympatie k extremistům, ať už zleva či zprava v Česku rostou. Bátora je přes svoji minulost a styky s nacionalistickými a antisemitskými skupinami relativně neškodnou figurkou. Příčiny růstu sympatií k radikálním uskupením by měla vláda hledat také u sebe. Vládě samozřejmě ubírají body připravované nepopulární reformy, z nichž mnohé jsou šité horkou jehlou a není možné opomenout ani vystřízlivění mnohých voličů, jejichž velká povolební očekávání nemohla být naplněna. Nahazovačem další „blbé nálady“ a s ní spojené nespokojenosti s politickou situací jsou ale i žabomyší spory uvnitř koalice, k nimž patří i Bátorova kauza.
Na Bátoru plynule navázala eskalace napětí mezi původními a tzv. „nepřizpůsobivými“ občany na Šluknovsku. Netřeba dodávat, že neřešený problém s romskými obyvateli se budou snažit využít ve svůj prospěch extremisté, zejména ti z řad Vandasovy DSSS. Ti s lepší pamětí si jistě vybavují, že už před třemi lety se v Mostě přidali na stranu protestujících radikálů i „normální slušní“ lidé.
Ve srovnání s vývojem na Šluknovsku byla v minulých dnech věnována relativně malá pozornost už třetím komunálním volbám v Krupce. Severočeské město na Teplicku řeší vedle uplácení voličů podobné problémy jako zmíněný nejsevernější cíp Čech. Na výsledky komunálních voleb mají samozřejmě vliv poměry v obci. Pokud se konají ve větším místě, můžeme je brát i jako lakmusový papírek voličských nálad mezi hlavními volbami.
Většina zpráv o volbách zmiňovala opětovné kupčení s hlasy a „téměř“ stejný výsledek. Výsledek třetích voleb se opravdu příliš nelišil od předchozích. Kromě nižší volební účasti zde však byl do očí bijící jeden zdánlivý detail: Posílení pozic neonacistické Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Zatímco v řádném termínu získala pouze 3,80 %, v květnu už se přehoupla přes pětiprocentní hranici a získala první mandát. V sobotních volbách se podpora DSSS vyšplhala na varujících 9 % a dosáhla dokonce na dvě místa v zastupitelstvu Krupky.
Je proto pravděpodobné až téměř jisté, že v případě konání voleb v dalších problémových lokalitách severních Čech i jinde, bychom byli svědky podobného nárůstu pozic dělníků. Růst obliby DSSS můžeme považovat za projev jednoho dlouhodobějšího trendu, který má mnohem širší konsekvence. Za předpokladu, že členové i elektorát KSČM postupně vymizí přirozenou cestou, rozhodně nevymizí poptávka po radikálnější protestní straně.
KSČM se patrně nikdy nezbaví nálepky živoucí fosilie a relikt z dob komunistické totality. Není schopná reagovat na aktuální společenské problémy a oslovit mladší voliče. Jako mnohem lepší se v lovení hlasů, a to zejména mezi „učňovskými“ voliči projevila právě DSSS. Svědčí o tom například výsledky studentských voleb v loňském roce či virtuálních voleb na Facebooku, který i dnes můžeme považovat spíše za doménu mladých.  Naštěstí těmto stranám brání v úspěchu kromě 5% hranice také jejich roztříštěnost. Na podobné voliče z řad nespokojených sází i populistická Suverenita. Zamíchat kartami ale může i Jiří Paroubek, pokud opravdu opustí ČSSD a přidá se k dosud bezvýznamné ČSNS 2005. Národní socialisté se svými protievropskými a nacionalistickými postoji v mnohém shodují právě se zmíněnou Suverenitou, takže se stanou třetí stranou soupeřící o podobné voliče. Silným soupeřem těmto stranám bude v Ústeckém kraji také uskupení s názvem Severočeši, které získalo v krajských volbách 13 % a jako další úspěch si loni mohlo připsat zisk dvou senátorských mandátů.
Přestože sociální demokracie jako politický směr dříve deklarovala ve svých počátcích internacionalismus jako jeden ze svých hlavních principů. Projevovaly se nacionalistické tendence spojené s populismem s větší či menší intenzitou i v naší porevoluční ČSSD a nejinak je tomu i dnes.
Nespokojenost s politickou situací je sice veliká, ale poptávka jako by byla přímo úměrná počtu stran snažících se lovit v řadách nespokojenců. Díky této roztříštěnosti může většina hlasů těchto stran propadnout. Pamatujete si, jak byla po loňských volbách tolik populární facebooková stránky s motivem „Děkujeme Paroubkovi, že odstoupil“? Možná to nemusí být naposledy, co bude možné Paroubkovi za něco děkovat. „Podaří“-li se mu to, co loni jeho úhlavnímu nepříteli Miloši Zemanovi, tj. skončit těsně pod pěti procenty a odebrat tím hlasy jiným podobným stranám, fakticky tím může eliminovat vliv extremistických a populistických stran.
Neuspějí-li tedy navzdory „blbé náladě“ extremisté a populisté, stane se tak kvůli jejich rozdělenosti, přítomnosti 5% hranice a poděkovat možná budeme moci i Jiřímu Paroubkovi. Paroubkova sebestřednost a neukojitelná touha po moci mohou Česku alespoň krátkodobě pomoci. Otázkou však je, na jak dlouho lze na takovou „pomoc“ spoléhat….

Žádné komentáře:

Okomentovat