neděle 11. září 2011

(Ne)pravda o 11. září

Podobně jako další významné události dokázalo i 11. září vyvolat vznik řady alternativních vysvětlení pomocí nejrůznějších konspiračních teorií. Dle nejrozšířenější z nich měla za útoky přímo (teorie „make it happen on purpose) či nepřímo (teorie „let it happen on purpose“) stát americká vláda.
 Podle průzkumu z roku 2008 uskutečněného organizací World Public Opinion v 17 zemích světa si pouze 46 % dotázaných věří tomu, že za útoky skutečně stojí Al-Káida. 15 % má za to, že útok byl zinscenován americkou vládou a 7 % se domnívá, že za ním stojí Izrael. Ostatní buďto odpověděli, že neví či uvedli jiného pachatele.
 Proč má tolik lidí sklon věřit jinému vysvětlení než je nám předkládání z oficiálních zdrojů? Důvodů může být několik.  U mnoha z nich hraje určitě roli prostá nedůvěra k establishmentu, která je zvláště u mladších posílená odporem ke světu dospělých, jehož jsou instituce a mainstreamová média součástí. Další chtějí prostě mít pocit, že se nenechají zmanipulovat a vědí více než ti ostatní. Všemožné skupiny „za pravdu o 11. září, které jsou populární i mezi českými uživateli Facebooku, se snaží vznášet argumenty, které se alespoň snaží vypadat racionálně.
Na druhou stranu lze hledat příčiny obliby těchto konspiračních teorií hledat i v odporu vůči americké zahraniční politice, kvůli níž se vysvětlení americké vlády coby viníka jeví jako nejuspokojivější. Prakticky totéž lze tvrdit také o Izraeli, kde nenávist vůči židovskému státu a teorie o sionistickém spiknutí, tolik populární v antisemitských či protisionistických kruzích, přivádí dotyčné k podobnému závěru jako v případě americké vlády. Jádro takového uvažování je tedy v obou případech založeno na emocích a má k racionalitě daleko.
Konspirační teorie o 11, září mohou vypadat na první pohled přesvědčivě, ale při dalším zkoumání začne jejich pevnost dostávat trhliny. Jimi užívaný postup při zkoumání spíš poukazuje na to, že oni „vědci“ chtějí spíše než odhalení pravdy dosáhnout publicity a vyvolat senzace u méně informované části veřejnosti. Jak prohlásil profesor z MIT Thomas W. Eagar, zastánci konspiračních teorií „užívají obrácený vědecký postup. Určí, co se stalo, odstraní všechna data, která odporují jejich závěrům a poté prohlásí svá zjištění za jediné možné závěry.“ Na důvěryhodnosti nepřidává alternativním vysvětlením ani jejich samotná rozmanitost a nemožnost shodnout se na příčině či cíli spiknutí.
Pokud měla za útoky stát americká vláda, aby tím získala záminku pro rozpoutání války, tak je potřeba si uvědomit, že USA vedly v minulosti už mnohokrát války, které byly daleko méně ospravedlnitelné než Afghánistán a Irák. Namátkou lze uvést válku se Španělskem na konci 19. století, kde nešlo o nic jiného než vlastnictví koloniálních držav a USA díky tomu získaly Filipíny a Kubu. Nemusím dodávat, že záminku á la šok z 11. září k rozpoutání této války vůbec nepotřebovaly.
 Akce v takovém rozsahu by s sebou obnášela zapojení velkého množství lidí a její utajení by bylo přinejmenším velmi obtížné až nemožné. Pokud by se našel whistleblower, který by na to veřejně upozornil, nastalo by aféra takových rozměrů, že ve srovnání s ní by Watergate bledla coby bezvýznamná prkotina. Žádná vláda by si nedovolila riskovat takovou blamáž. Zvláště přihlédném-li k tomu, že odposlechy, které vedly k rozpoutání zmíněné aféry Watergate, neměly prakticky žádný vliv na život obyčejných civilistů.
Sečteno a podtrženo: Rozhodně si nelze dělat iluze o tom, že se od nejvyšších míst dozvíme úplně vše. Svalování vše na spiknutí nejvyšších kruhů je ale projevem paranoidního poblouznění. Oficiální vysvětlení se však jeví jako nejuspokojivější, zvláště pokud vezmeme v potaz, že americké tajné služby ztratily v 90. letech s pádem Sovětského svazu svého hlavního protivníka. Tím nastal jejich postupný úpadek a zanedbávání nového nebezpečí v podobě radikálního islamismu. Úpadek, který se projevil selháním deset let po rozpadu SSSR.

Žádné komentáře:

Okomentovat