pondělí 19. září 2011

Přínosy „vnucování“ demokracie

Kritiky „vývozu“ demokracie bývá často namítáno, že demokracie se nemůže žádné zemi vnucovat už z toho důvodu, že takové jednání je nedemokratické. Demokracie může dle nich vzniknout pouze za souhlasu obyvatelstva. Jako další námitka bývá vnášena i „kulturní podmíněnost“ pro vznik liberálně demokratického zřízení. Podle tohoto až deterministického přístupu je demokracie uskutečnitelná pouze v zemích západního civilizačního okruhu.
Země s protestantskou či katolickou tradicí samozřejmě mají či měly většinou mnohem lepší startovní pozici při vzniku demokracie než ty ostatní. Samuel Huntington ve své knize Střet civilizací zmiňuje, že demokratizace „byla nejúspěšnější v zemích, kde byl silný západní a křesťanský vliv.“ To samozřejmě nepopírá, že zavést demokracii je možní i v jiných než západních zemích. Na světě existují státy, které nejenže nemůžeme v žádném případě považovat za západní, ale demokracie jim byla importována zvenčí způsobem demokracii na hony vzdáleným.
Zůstaňme nejdříve u prvního argumentu o nedemokratičnosti vnucování demokracie. Musí vždy demokracie vzniknout na základě souhlasu většiny obyvatel? Na příkladu demokratizace Německa ukazuje, jak je naroubování demokracie zvenčí nejen prospěšné, ale v tomto případě bylo i nutné. Těžko lze odhadovat, kolik lidí by se v Německu těsně po druhé světové válce vyslovilo pro demokracii. Bez účasti západních spojenců v čele s USA by však na území západních okupačních zón demokracie vzniknout nemohla.
Německo bylo ale západní země s relativně dlouhou zkušeností s demokratickým zřízením či alespoň vládou nesoucí její prvky. Nic z toho ale neplatilo o další zemi s importovanou demokracií – Japonsku. Ani zde se demokratizace neobešla bez asistence USA, které Japoncům doslova nadiktovaly jejich novou ústavu. Japonsko se tím stala vzorovou zemí s liberálně demokratickým zřízením. Navzdory velké geografické vzdálenosti navíc udržuje poměrně úzké ekonomické vztahy se západními zeměmi. USA a EU přes růst japonské obchodní výměny s Čínou stále figurují na předních místech mezi hlavními obchodními partnery země vycházejícího slunce.
Jak Německo, tak i Japonsko jsou dnes demokraciemi s prosperující ekonomikou. Britský historik Niall Ferguson mluví o těchto dvou zemích jako o „nejúspěšnějších případech americké imperiální vlády všech dob.“ Je ale potřeba dodat, že ani v jedné z uvedených zemí by nebylo zavedení nového zřízení tak snadné bez původně nezamýšlené vydatné ekonomické pomoci ze strany Spojených států.
Japonsko a Německo se řadí do Huntingtonovy poválečné druhé vlny demokratizace a nelze nezmínit, že mezi další země zde patřily i státy, jež můžou za zřízení demokratických institucí vděčit i dědictví britské koloniální nadvlády.  Proto lze za největší zemi světa s liberálně demokratickým zřízením považovat miliardovou Indii. Kromě toho bývají organizací Freedom House hodnocena jako svobodná či alespoň částečně svobodná většina dalších zemí, které byly dříve britskými koloniemi. Pokud měl  britský kolonialismus nějaký přínos, pak jím bylo nepochybně rozšíření demokratických institucí do mnoha odlišných částí světa.
Ne všechny pokusy těchto dvou anglosaských zemí o nastolení demokracie byly úspěšné. Když pomineme některé bývalé britské državy, v nichž svírají otěže diktátoři formátu Roberta Mugabeho, tak v nynější době jsou dvěma problematickými případy státy Afghánistán a Irák, kde sice již několikrát proběhly demokratické volby, nicméně se zde nepodařilo zajistit dodržování základních lidských práv.
Navzdory tomu můžeme import demokracie založené na liberálním pojetí svobody považovat prospěšný. Díky zmíněné Indii žilo nejvíce lidí ve svobodných zemích. Na druhou stranu je ale potřeba dodat, že budování demokratických institucí představuje záležitost několika let, což je i případ prakticky všech úspěšných zemí zmíněných v tomto článku.  Paradoxem celého procesu budování demokratických institucí tedy je, že mu předchází zpravidla období vlády spíše autoritativního charakteru, ať už se jedná o koloniální nadvládu či dočasnou okupační správu cizí mocnosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat