pátek 23. září 2011

Temné stíny na Wikileaks

Zakladatel serveru Wikileaks Julian Assange si dokázal vydobýt pověst bojovníka vedoucího nerovný zápas se zvůlí mocných. U svých příznivců požíval auru coby novodobého Lecha Walesy či Václava Havla, stojící tváří v tvář proti údajně bezohlednému establishmentu západních mocností v čele s USA.
Jedním z hlavních cílů Wikileaks měla být diskreditace americké zahraniční politiky, která se ale (naštěstí) prakticky vůbec nezdařila. Kromě údajů o skutečném počtu mrtvých civilistů z konfliktů v Iráku a Afghánistánu, které překvapily asi málokoho a několika peprných výroků diplomatů v Evropě na adresu nejvyšších představitelů starého kontinentu se nepodařilo vyhrabat prakticky nic. Snad jen někteří američtí diplomaté měli po zveřejnění svých depeší co vysvětlovat.
Pokud přinesly Wikileaks nějaký užitek, tak určitě poskytnutí nepřeberného množství badatelského materiálu pro historiky a politology. Snad nikdy jindy se společenským vědcům nenaskytla taková příležitost k podrobnějšímu zkoumání událostí, na něž by museli čekat i několik desítek let s otevřením archivů.  Nelze opomenout ani jejich podíl na rozpoutání tzv. arabského jara, přestože zde je potřeba zdůraznit, že další vývoj nejspíše nikde nepřinese vznik liberálně demokratického zřízení a spíše lze očekávat posílení pozic radikálů. Boj za větší transparentnost vlád by byl v pořádku a tzv. whistlebloweři  jsou součástí nedílnou součástí každé zdravé demokracie. Celá kauza kolem Wikileaks však obnáší několik velkých ALE:Postoje zakladatele Wikileaks vycházejí z naivního antiamerikanismu a s ním spojené představě, že Amerika je zdrojem všeho zla ve světě. Tento postoj by bylo možné pochopit u člověka, který ještě nevyrostl z puberty, ale ne u globální celebrity, která chce být brána vážně. Jeho zaslepenost antiamerikanismem totiž nepoškozuje ani tak pověst USA, jako spíše skutečných bojovníků za svobodu.
Pověst Wikileaks coby serveru bojujícího za lepší a svobodnější svět totiž podkopává několik skandálů, při nichž došlo ke zveřejnění lidí spolupracujícími s USA. Novináři Davd Leigh a Luke Harding popisují své setkání s Julianem Assangem v jedné španělské restauraci. Když jeden z novinářů vyjádřil obavy, že zveřejnění dokumentů s nesmazanými jmény afghánských spolupracovníků s americkými ozbrojenými silami ohrozí jejich životy (tj. vydá je do spárů ozbrojenců z Talibanu) odpověděl Assange: „Jsou donašeči. Jestli je zabijí, přivodili si to sami. Zaslouží si to.“ Novinářům se nakonec podařilo přesvědčit Assangea o začernění jejich jmen, nicméně jeho spolupracovníci tvrdili, že selhání ve věci zveřejnění „donašečů“ ho štvalo.
James Ball se přidal k Wikileaks z idealismu a přesvědčení, že bojuje za lepší svět. Brzy ale prohlédl, když zjistil, že jeden ze spolupracovníků s přezdívkou „Adam“ je šílenec a antisemita se styky s extremistickými organizacemi. Tento „Adam,“ jehož skutečné jméno bylo Israel Shamir a používal dalších šest jmen, měl být šťastný ze spolupráce s běloruským režimem a s každým, kdo byl protiizraelský a protizápadní. Assange dokonce jmenoval Shamira zástupcem Wikileaks pro Rusko a východní Evropu. Shamir nejenže vychvaloval Lukašenka, ale přirovnal protestující proti jeho režimu k fotbalovým chuligánům.
V době studené války byli sympatizanti SSSR na Západě nazýváni užitečnými idioty. Z většiny takových se jednalo o naivitu a naprostou neznalost, jenomže v tomto případě jde o zcela vědomou podporu režimu, který nerespektuje lidská práva.
Další obětí Wikileaks se stal etiopský novinář, který musel kvůli zveřejnění depeší opustit zemi. Unikla totiž zpráva o jeho setkání s představitelem americké ambasády, kterého informoval o plánu tamního režimu na zastrašování nezávislého tisku.
Julianu Assangeovi zatím strávil za údajné obtěžování pouze krátký čas v tak luxusních podmínkách domácího vězení, že by mu ho záviděli i jugoslávští váleční zločinci zavření v Scheveningenu, jemuž se ne nadarmo přezdívá pětihvězdičkový hotel. Assange byl následně na kauci propuštěn a nyní se čeká na konečné rozhodnutí soudu o vydání do Švédska. Ani v nejhorším se nemusí obávat toho, co by ho čekalo, kdyby se stejnou vehemencí zveřejňoval dokumenty proti zmíněnému Talibanu, kde by mu případné odhalení vyneslo pomalou a bolestivou smrt na popravišti. Stejný osud by ho čekal, kdyby žil pod vládou fanatických talibanců a vedl stejně nevázaný život jako na Západě.
Infantilní kritika a démonizace USA a všech demokratických zemí bez vědomí toho, že jsou stále ještě dobré ve srovnání s jinými nesvobodnými diktátorskými režimy, je projevem naprosté ztráty soudnosti zúčastněných. Nejenže nevede k otevřenější společnosti a větší transparentnosti, ale naopak vědomě či nepřímo pomáhá režimům, pro něž pojmy jako svoboda a lidská práva neznamenají vůbec nic nebo pouhý cár papíru.   Podařilo-li se někomu zdiskreditovat pojem boj za transparentnost, byl jim Julian Assange a jeho projekt.

Žádné komentáře:

Okomentovat