středa 14. prosince 2011

Ron Paul: Co s ním?

Už potřetí se pokouší o křeslo v Bílém domě. V roce 1988 neúspěšně kandidoval v dresu libertariánů a před čtyřmi roky neuspěl v republikánských primárkách.  Na první pohled se může jevit jako celkem bezvýznamný texaský republikánský kongresman. Jeho podpora sice nedosahuje závratných výšin, ale v minulosti už dokázal díky svým kontroverzním názorům rozčeřit vody amerického politického rybníka. Už z nadpisu je jasné, že řeč nemůže být o nikom jiném než 75letém republikánu Ronu Paulovi.
Opřít se může o malou, ale zato velmi oddanou základnu svých příznivců. O jejich náklonnosti může svědčit i fakt, že ze svých prostředků sesbíraných na internetu mu sami upořádali kampaň se vzducholodí. Jeho elektorát tvoří převážně mladší lidé smýšlející mnohem sekulárněji, než bývá u většiny republikánských voličů zvykem. Jeho příznivci jsou navíc velmi aktivní na sociálních sítích – na facebooku má jeho fanouškovská stránka více než 600 tisíc podporovatelů a řadí se na druhé místo mezi republikánskými kandidáty. Více (1,2 milionů) má už jen Mitt Romney a ostatní silně zaostávají.  Jak si dokázal vydobýt tak silnou pozici mezi mladými voliči, kteří zpravidla tíhnou spíše k demokratům?

Vysvětlení můžeme hledat v jeho rebelství, které dokáže rezonovat s myšlením řady zejména mladších lidí. Ron Paul si za celou dobu působení v politice vydobyl pověst disidenta. Několikrát hlasoval v rozporu s  většinou svých stranických souputníků. Coby důsledný izolacionista byl proti nasazení amerických sil v Iráku i Afghánistánu a s odvoláním na obhajobu osobních svobod se postavil i proti zákonu známému jako Patriot Act. Ne nadarmo je pro svůj část nesouhlas s většinovým míněním republikánských, potažmo všech kongresmanů Ron Paul, občanským povoláním lékař, přezdíván Dr. No.

Odvolávání se na odkaz otců zakladatelů, Ústavu USA a obhajoba v ní obsažených svobod bývá jeho častým argumentem při jeho „odpadlických“ hlasováních. Mimochodem, kořeny hnutí Tea Party sahají do kampaně před primárkami v roce 2008 a první "čajové dýchánky" uspořádali právě příznivci Rona Paula za účelem shromáždění finančních prostředků na jeho kampaň. Dávno před tím než se na protiobamovské „čajové vlně“ začali vézt Sarah Palinová nebo Michelle Bachmanová.
Jeho příznivci si často (a celkem oprávněně) stěžují na přehlížení Rona Paula ze strany mainstreamových médií.  I díky tomu se stal pro své stoupence doslova mučedníkem a hrdinou trpícím za to, že je svými postoji nepohodlný establishmentu.  
Ron Paul je libertarian stavějící se za co nejmenší zásahy státu do ekonomiky a osobní svobody. I pro své svobodomyslné postoje spojené s jistou dávkou idealismu má nadprůměrnou podporu zejména mezi mladšími voliči. Řečeno hudební terminologii: Zatímco Baracka Obama je střední proud, Ronu Paulovi přísluší místo v žánru "alternativa." A právě tím lze vysvětlit, proč se nejspíše nestane americkým prezidentem. Na rozdíl od Obamy má jasně formulované názory, ale protože nejsou „mainstreamové“ patrně si jimi nikdy nezíská většinovou podporu ani mezi republikánskými voliči.
Příští rok bude mít ve svých 75 letech patrně poslední šanci ucházet se o místo amerického prezidenta. Pokud by se stal zázrak a v roli Davida by v primárkách přemohl mnohem vlivnější republikánské Goliáše, neměl by proti Obamovi příliš mnoho šancí. Další možností je, že by se rozhodl kandidovat sám – opět k radosti volebního štábu nynějšího amerického prezidenta. Ron Paul by odebral několik cenných procent republikánskému kandidátu a Obamovi tím zajistil prakticky bezpracné znovuzvolení.
Jak už jsem nastínil, tak jeho názory představují celkem zajímavou směsici libertarianismu, izolacionismu s příměsí (paleo)konzervatismu. Navzdory svým svobodomyslným postojům rozhodně nelze říci, že by se jednalo o volnomyšlenkáře, pro něhož by byl libertarianismus záminkou k ospravedlňování vlastních neřestí. Naopak, má pověst spořádaného, ctnostného a zbožného může a vedle svobody také apeluje na lidskou zodpovědnost. V jednom ze svých projevů prohlásil: „Proč byste se nemohli svobodně rozhodovat o tom, co jíte, pijete, kouříte a vezmete na sebe? Zároveň ale na sebe musíte vzít zodpovědnost za svoje špatná rozhodnutí a nemůžete potom chodit za sousedem nebo vládou, aby vám pomohla.“  
Naplnění jeho idejí o minimální roli státu je ale v dnešní době přinejmenším problematické. Navíc představa, že se USA nebudou angažovat ve světě a ubrání se svými ponorkami a vojáky na svém území, patří spíše do 19. století, kdy svět vypadal úplně jinak než dnes a Amerika byla ještě pouhým trpaslíkem. Úplné stažení vojáků ze zahraničí by určitě mnohé potěšilo. Rezignace USA na jakékoli intervence za vlastními hranicemi by ale zákonitě vyvolala zděšení u demokratických zemí jako Jižní Korea a Izrael, které jsou obklopený státy ne zrovna holubičí povahy, a bez americké vojenské, logistické a politické podpory se neobejdou. I proto bude lépe, když 20. ledna 2013 položí při prezidentské přísaze na Bibli ruku někdo jiný než on. Navzdory a možná právě proto, že mu nelze upřít poctivost a důslednost ve svých postojích.

1 komentář:

  1. Fajn clanek - americkou politickou scenu vidite lepe nez vetsina cs. komentatoru. Ron Paul by byla ma prvni volba vest Dept of Treasury - proc ho rada Republikanu jako ja nechce kandidovat na presidenta celkem dobre shrnul Michael Medved zde -https://docs.google.com/document/d/1EQWeOcofsCfYbr61_AmvxshKQtCc9Cmprhqe6mcCyYU/edit

    OdpovědětVymazat