pátek 16. března 2012

Romney neoslnivý, ale nevyhnutelný

S postupně přibývajícími výsledky republikánských primárek začíná být mezi republikánskými voliči čí dál více patrnější propast mezi příznivci jednotlivých kandidátů. Ani jeden z nich (s výjimkou Rona Paula se svým „nerepublikánsky“ smýšlejícím elektorátem) nedokázal vzbudit u svých příznivců přílišný entuziasmus.
Republikánskému establishmentu by nejvíce vyhovoval Mitt Romney, který však díky své minulosti příliš nevyhovuje konzervativnímu jádru republikánských voličů, což ukázaly mj. i dvoje poslední primárky v jižanských státech Mississipi a Alabama a stal se terčem útoků zleva i zprava.
Skalní republikáni dodnes hledí na Romneyho s nedůvěrou a považují ho za „liberála z Massacheusets“ a častují ho nelichotivou přezdívkou RINO, znamenající „Republican In Name Only“ – republikán (jen) podle jména, ale ne svými postoji.
Pro levičáky je zase jeho největším hříchem fakt, že přes své bohatství platil menší daně z příjmu. Romneyho opravdovým problémem je však nemotornost při oslovování tzv. modrých límečků. Výrok o tom, že jeho manželka má dva Cadillacy jsou vodou na mlýn protiromneyovské rétoriky jeho republikánských rivalu Santoruma a Newta Gingricha. Mnout ruce si může samozřejmě i Barack Obama. Nic nedělá oponentům republikánů větší radost, než když mohou poukazovat na to, že republikáni nedokážou porozumět problémům obyčejných lidí.
Celkově působí uměle a strojeně. Není politikem á la hollywoodská celebrita jako Obama, ani „great communicator“ jako Ronald Reagan. Lidé ho volí spíše ze strategických důvodů než z nadšení či sympatií, v čemž má oproti Obamovi obrovskou nevýhodu. Nynější americký prezident se totiž stále může opřít o silné jádro oddaných příznivců, což je něco, čeho se Romneymu zoufale nedostává.
Přes zmíněné výtky si však Romney určitě šanci ucházet se o prezidentský úřad zaslouží. Patří spíše k umírněnějším republikánům, ale nejpozději při svých neúspěšných primárkách před čtyřmi roky se posunul mnohem více doprava a přinejmenším smýšlí mnohem konzervativněji než většina Američanů.  Např.:  Staví se proti sňatkům homosexuálů, zatímco většina Američanů by je podpořila. A pokud jde o další téma často propírané zejména mezi sociálně konzervativními voliči – potraty, tak stojí na straně „pro life.“ Přestože bioetické otázky nepatří mezi jeho priority je  i zde mnohem konzervativnější než je průměrný Američan.  Potraty navíc patrně volby nerozhodnou, protože hlavní roli budou voliči při svém rozhodování patrně věnovat ekonomice. Dokazují to i dosavadní výsledky exit-polls z republikánských primárek.
 Názory se vyvíjí celý život a zde je docela dobré připomenout, že i Ronald Reagan, ikona všech (nejen) amerických konzervativců, byl dříve levicový liberál.
Klíčovým tématem konzervativců je rodina a co můžou chtít konzervativní voliči od kandidáta více než spořádanou (a fotogenickou) rodinu s pěti dětmi. Přinejmenším zde působí Romney mnohem lepším dojmem než dvakrát rozvedený a potřetí ženatý Newt Gingrich.
Pomalu se dostáváme k otázce víry. Pro některé křesťanské voliče problémem jeho příslušnost k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy mormonům. Učení této náboženské skupiny je z křesťanského pohledu přinejmenším zcestné. V klíčových politicky citlivých etických  otázkách však mormoni se „standardními“ křesťanskými církvemi vesměs nacházejí shodu.  .  Lze považovat za selhání evangelikálů, že nedokázali ze svého středu vygenerovat žádnou „prezidentsky vyhlížející“ osobnost. To svědčí i o celkovém úpadku vlivu tzv. křesťanské pravice. Kromě toho hlasy zmíněných evangelikálů nyní ve velkém loví Rick Santorum, který je katolík.  Santorum už ale nemá prakticky žádnou šanci dohnat Romneyho náskok v počtu hlasů i delegátů na nominační konferenci v Tampě. Á propos, ve většině průzkumů si mezi republikánskými kandidáty v hypotetickém souboji s Obamou  nejlépe vede právě Romney.
První mormonský prezident může být celkem zajímavější a snad i lepší než s nynějším prezidentem, který chodil na bohoslužby k šílenému pastorovi Jeremiahu Wrightovi, obviňujícího z ukřižování bělochy. Člověk se zkušeností na manažerských pozicích bude patrně lepším člověkem ve vedení zatím nejmocnějšího státu světa než teoretik s prakticky nulovými zkušenostmi nejen v politice.
Není „cool“ jako Obama, ale jak napsala  sloupkařka Kathleen Parker v deníku Wahsington Post: „Nechtějí, abyste byl cool. Chtějí, abyste dal do pořádku ekonomiku. Chtějí, abyste byl seriózní, působil prezidentský a vyzrále.“
Kromě toho, Romney dokázal nastnínit celkem jasnou vizi směřování Ameriky, která dává smysl: Heslo „I Believe in America,“ znamenající víru v obnovu sebevědomí USA coby supervelmoci zní mnohem jasněji než Obamovy hřmotné, ale nic neříkající slogany„Yes,We Can“ či „Hope  and Change.“ Jak dobře dokáže svoji vizi voličům prodat už je jen na něm. Vím, že evropským uším mohou řeči o národním sebevědomí znít arogantně, ale žádný stát nemůže být úspěšný, aniž by jeho obyvatelé v sobě měli i kus hrdosti na svoji zemi.

2 komentáře:

  1. Problém je, že konzervativní republikáni Romneymu po zásluze nevěří. Domnívají se, dle mého soudu oprávněně, že je proti potratům, protože je to momentálně in, ale až mu zítra ukážou průzkumy, že lepší je být potratář, klidně opět změní strany.

    Jako jediný významný kandidát nepodepsal závazek SBA Listu, což odůvodnil mimo jiné tím, že požadavek, aby se zavázal k tomu, že do vedení zdravotnictví nedosadí žádné potratáře, by mu příliš svázal ruce.

    Pokud jde o mne, já stále doufám ve vítězství Santoruma, které je stále možné - za předpokladu, že Gingrich zavčas odstoupí. Bohužel zatím se tak nestalo.

    OdpovědětVymazat
  2. Být pro-life je "in" mezi skalními republikány a konzervativními voliči vůbec. Ti však tvoří pouze menšinu všech voličů.
    Pokud jde o SBA List, tak Romneyho vysvětlení, proč ho nepodepsal je zde: http://www.nationalreview.com/corner/269984/my-pro-life-pledge-mitt-romney
    Zde je docela dobré připomenout, že zde zastává mnohem konzervativnější pozice než průměrný americký volič, který se (bohužel) stává čím dál tím více liberálnějším.
    Matematicky ještě existuje teoretická šance, že by Santorum mohl vyhrát. Musel by ale s obrovským náskokem zvítězit prakticky ve všech zbývajících státech, zvláště těch, kde se jsou delegáti voleni proporčně. I v případě, že by odstoupil Gingrich, má malou šanci porazit Romneyho v důležitých velkých státech jako New York nebo Kalifornie, kde se delegáti volí způsobem "winner takes all." Pravděpodobnost, že by se Santorumovi podařilo dohonit Roneyho náskok se tak blíží nule.

    OdpovědětVymazat