pondělí 19. srpna 2013

Rozdělenost populistů: Hráz proti zemanokracii



Nespokojenost s politickou situací mívá prakticky v každé nevyzrálé demokratické společnosti za následek vyšší poptávku po charismatických vůdcích, kteří slibují vyvést zemi z krize. Za situace, kdy má každý dospělý a svéprávný jedinec volební právo, musí nezanedbatelnou část voličstva tvořit lidé, kteří mají mírně řečeno velmi zjednodušené vnímání politické reality.
První symptomy vážné politické krize se dostavily už v roce 2010. Tem totiž přinesl v posledních 20 letech nevídané oslabení dosavadních stran a také vzestup populistických VV, kteří se za jediný rok dokázali dostat prakticky z ničeho až na 10 %. Pozorovatelnějšími se příznaky staly až po zrudnutí některých hejtmanství a nejpozději po zvolení prvního „prezidenta obyčejných lidí“ Miloše Zemana. Zatím není příliš na místě strašit zánikem demokracie, nicméně z prvních kroků prezidenta Zemana je jasné, že následující léta stále křehké české demokracii rozhodně neprospějí.
Další (byť patně ne smrtelnou) ranou mohou být pro demokracii následující volby, které povedou k posílení stran nakloněných nynějšímu prezidentu. Populistických a protestních hnutí, která vycítila svoji příležitost je ale celá řada a rozhodně ne všechna jsou orientována vyloženě prozemanovsky. Naštěstí pro českou demokracii netvoří žádný homogenní celek a obecně je charakterizuje vysoká roztříštěnost co do počtu i do ideového zaměření. Velmi zjednodušeně by se daly rozdělit do následujících kategorií:
1) Komunisté: Těží z toho, že zatím neměli možnost se předvést a krajská politika jde mimo vnímání jejích potenciálních protestně naladěných voličů. Jinak žijí z kritiky polistopadových let – nic jiného totiž této nereformovatelné straně nezbývá.  
Pro voliče, kterým KSČM nepříjde dostatečně hard-core, existuje od loňského podzimu alternativa v podobě KSČ revival. Mimochodem, jedna ze stran, která může Filipově KSČM odčerpat část hlasů.
2) Nahnědlí: Do této kategorie spadá pouze DSSS, její program patrně vznikl zkřížením               stalinistické KSČ a NSDAP. Její voličstvo vykazuje charakteristiky velmi podobné tomu              komunistickému s jedním           drobným rozdílem: Její voliči jsou zhruba o dvě a někdy až o                tři generace mladší.
3) Strejcovsko-národovečtí socialisté:  SPOZ, LEV 21 a snad také Suverenita usilují o voliče, kterým se sice         stýská po časech, kdy pivo stálo 2,50, na rozdíl od první skupiny postrádají potřebný ideologický zápal. Jejich ideové smýšlení je vymezeno negativisticky jako protigermánské, proticírkevní a protiaristokratické.  Jinak věci překračující hranice všednosti jdou totiž mimo ně, protože nejdůležitějšími věcmi v životě jsou pro ně tlačenka s cibulí.  
Zatímco Paroubkova „Lva“ můžeme už dnes považovat za mrtvého či chcete-li „chcíplého“, nic takového nelze tvrdit o druhé zmíněné straně, zřízené jako pomocný sbor Miloše Zemana. Už tak oslabená ČSSD (nebo aspoň Bohuslav Sobotka) patrně nebude mít radost, když se bude muset o hlasy dělit ještě s někým jiným.
 Úspěchu Suverenity profesionální kandidátky Jany Bobošíkové nevěří snad ani ona sama, ale i přesto je s ní potřeba počítat jako se silou schopnou navázat na sebe aspoň pár protestních hlasů.
4) Podnikatelsko populistická uskupení Úsvit a ANO, díky svému neustálému omílání přímé demokracie také jinak političtí pohrobci Věcí veřejných spolu nedávno uzavřeli dohodu o neútočení, protože cílí na stejné voliče: Bezbarvou masu věčně frustrovaných, která je ale příliš malá na to, aby mohla uspět obě hnutí naráz. Samozřejmě existuje možnost, že obě uskupení by mohla vytvořit cosi na způsob koalice, což je ale vzhledem ke zbytnělému egu pánů Babiše a Okamury velice velice nepravděpodobné.
Bohužel, opravdu nastal konec jedné éry vlád, které snad s výjimkou let 2002-2006 respektovaly pravidla, která tvoří základ liberálně-demokratického zřízení. Naopak nastupuje éra populistických vlád snažících se uspokojit touhy „obyčejných lidí.“ Při aktuální rozpoložení voličských nálad ani nelze očekávat nic jiného.
Jediný možný způsob, jak oslabit populistické tendence lze ale oslabit je co největší rozdrobenost hlasů protestních a vůbec všech prozemanovských uskupení, mezi něž patří i Zemanovými lidmi infiltrovaná ČSSD.  Výrazně může napomoci celkem vhodně nastavená hranici 5 %, která se už mnohokrát ukázala být účinnou hrází proti politickým naplaveninám všeho druhu. Více propadlých hlasů naopak dává šanci konstruktivním politickým sílám, když už ne zvítězit, tak alespoň krotit Zemanovy výstřelky…..

Obrázek:  Ateo.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat