pátek 4. října 2013

ANO 2011? NE 2013!





Splnilo se, co jsem psal před necelými dvěma lety.  Babišovo hnutí ANO, které je de facto politickým křídlem jeho potravinářského impéria Agrofertu, se stalo jakýmisi upgradovanými Věcmi veřejnými.
První věcí, kterou má ANO s VV společnou, je faktická absence jasného ideového zakotvení. Líbivá hesla jako „Dáme lidem práci,“ „Stejná pravidla pro všechny“ a „Aby tu chtěly žít i naše děti“ opravdu nemohou ani náznakem ukazovat, kde onen subjekt vlastně stojí. Ostatně Babišovo hnutí není prvním ani posledním spolkem, který přišel s podobně převratnými myšlenkami. 
Vyskytli se tací, kteří považují stranu za pravicovou. Další paralela s Věcmi veřejnými. Je na ANO něco, co by ji mohlo dělat konzervativní, případně klasicky liberální? Ani náhodou, Edmund Burke musí vstávat v hrobě, pokud vidí, že strana ANO je někdy nazývána pravicovou.
 Pravda je taková, že samotné bohatství ještě z nikoho pravičáka neudělalo. To by jim musel být třeba i severokorejský vůdce Kim Čong-un, což asi každý, kdo je aspoň trochu při smyslech uzná, že je holý nesmysl. Bohatství nemůže udělat pravičáka ani z bývalého komunisty a agenta StB, který se nikdy od své minulosti nedistancoval. Byl by taky sám proti sobě, když před r. 1989 profitoval z výhod členství v KSČ. Svým způsobem je tedy dobře, že v tomto případě nic nepředstírá.
Listopadová revoluce byla pro Andreje Babiše tragédií a podle jeho slov byla tehdejší ČSSR zemí s vyspělým průmyslem a bez dluhů. Zapomněl dodat, že některá odvětví byla naddimenzovaná, výroba neefektivní a propůjčovali jsme peníze mnoha „spřáteleným zemím“ a neuvidíme z nich ani halíř.
ANO je tedy stejně jako řada dalších populistických spolků uskupením ideově nezařaditelným. Na druhé straně je zde ale upgradem přítomnost silného mesiášského vůdce, který nahradil dnes už vyčpělé „holky z kalendáře.“
Prý jsme země šikovných lidí, ale s politiky, kteří jsou nemehla. Zvláštní úvaha. Pokud by něco takového tvrdil o totalitním režimu, s kterým se dokázal identifikovat mnohem lépe než s dnešním, možná, že by na tom mohl být i kus pravdy. V demokratickém státě, kde částečnou spoluzodpovědnost za politické rozhodování nesou i voliči, by úvaha, že politici jsou nemehla, musela vést k závěru, že neschopná je zároveň velká část lidí s oprávněním volit (ne, že by mnozí politici napříč spektrem opravdu nebyli nemehla, pozn. autora). Odtud už je ale jen krůček ke kacířským myšlenkám ne nepodobným těm, jaké zastávali Platón s Aristotelem.
Po pravdě, s demokracií to není příliš slavné ani uvnitř hnutí ANO. Vzhledem ke zjevným sympatiím Babiše k předlistopadovému režimu nelze od hnutí čekat ani podporu demokratického charakteru Česka před (post)komunisty či populisty. Hnutí by totiž spadalo do obou zmíněných skupin.  Takže, na otázku „ANO?“ nelze v zájmu zachování jakžtakž funkční demokracie odpovědět jinak než NE!


Žádné komentáře:

Okomentovat