středa 16. října 2013

Mysli zeleně, aneb jak znemožnit Sacharovovu cenu



Sacharovovu cenu získala Malalaj Jusufzai, což můžeme bezpochyby považovat pozitivní v tom ohledu, že ji získala bojovnice proti islamismu, která se navíc zasazuje o rozšíření vzdělání v Pákistánu.  Celá záležitost udělování cen však měla také další rozměr.  Byla totiž zachráněna zatím relativně nezkažená pověst tohoto ocenění pro bojovníky za demokracii a lidská práva.
Měla totiž historickou možnost znemožnit se podobně jako např. Nobelova cena, když ocenění za mír převzal Barack Obama za to, co neudělal a jeho skoropředchůdce a dřívější víceprezident Al Gore, který si z klimatoalarmismu udělal celkem výhodný byznys.
Proč?  Frakce zelených a krajní levice totiž na cenu navrhly Edwarda Snowdena, dalšího ze sebestředných megalomanů typu Juliana Assange, kteří zařídili únik dat z amerických oficiálních zdrojů (armádních, vládních atd.), aby načas znemožnili Ameriku a získali si tím celosvětovou pozornost a popularitu v jistých kruzích. Ukázaly, jak si představují boj za lidská práva: Vidět třísku v oku demokratických zemí (tj. USA) a přehlížet trám v oku těch nedemokratických.
Co uniklo na povrch díky Snowdenově whistleblowingu? V podstatě nic, co by mohlo průměrně informovaného člověka překvapit.  Informace o špehování v x různých zemích, mezi nimiž byli i evropští spojenci USA. Pokud jde o špehování u spojeneckých států, tak se opravdu nejedná o nic nového. Jde se o běžnou praxi i u spřátelených zemí. Např. případů, kdy se vzájemně špiclovaly USA a Izrael i další země by se dalo nalézt bezpočet. Kromě toho není známo, že by se odposlechy vážněji dotkly civilního obyvatelstva, přestože praktiky určitě nemusely být úplně košer. Největší škody tak utrpěly samotné USA, které pak měly svým spojencům v rámci EU, tak Brazílii a Číně mnoho co vysvětlovat.   
Edward Snowden patří k tomu typu lidí, kteří vidí třísku v oku USA, ale nevidí trám v oku zemí jako Rusko, Čína, KLDR a mnohých dalších či dokonce podporují taliban, jako tomu bylo u Assange. Mimochodem oba jsou občany demokratických zemí, které jsou na tom dobře, alespoň co se týče ochrany základních lidských práv. Oba také žádali o azyl v zemích, kde jsou naopak pronásledováni novináři. U Assange to byl Ekvádor a Snowden si jako Sacharov nemohl vybrat hůře. Snad už jen KLDR či Castrovu Kubu, kterou měl kousek. Skoro je až s podivem, že si jako cílovou destinaci nezvolil zrovna ji.  Jeho otec by alespoň nemusel létat přes kus světa, aby jej mohl navštívit.
V každém případě by se Andrej Sacharov určitě obracel v hrobě, kdyby se držitelem jeho ceny měl stát někdo, komu pojem svoboda zjevně nic neříká a úkryt si našel v zemi, která Sacharova pronásledovala a kde dnes polodespoticky vládne jeden z bývalých agentů KGB, rozuměji proponentů režimu, který slavného ruského fyzika pronásledoval.  Kdyby Snowden pracoval pro FSB a choval se podobně jako v CIA či NSA, žádného azylu by se pravděpodobně nedočkal, protože ještě dříve než by stačil uletět, by dostal kulku od některého z Putinem najatých katanů. Na závěr ještě dodám, že celá věc by byla ještě pikantnější, když jedním z dalších navržených byl Michail Chodorkovskij neznámou shodou okolností navržený zeleným poslancem Wernerem Schulzem. Přestože je Chodorkovskij jedním z Putinových vězňů, podobně jako Snowden také není žádnou sbírkou lilií.
Co dodat na závěr, zastánci radikální a nové levice si dobře dovedou vybírat své hrdiny – asi tak, jako Snowden svoji azylovou destinaci.

Žádné komentáře:

Okomentovat