sobota 2. srpna 2014

Kvóty na kandidátkách: Další vynález z dílny praštěných ideologů

Vládní sociální demokraté, resp. ministr pro lidská práva a rovné příležitosti, či spíše ministr pro šílené nápady Jiří Dienstbier plánuje zavést kvóty na kandidátky. Sankcí má být o 30 %  menší příspěvek v případě volebního úspěchu. Snaha vyznívá velmi úsměvně s ohledem na to, že strana je dlouho nedokázala sama realizovat. Neschopnost ČSSD vybrat alespoň jedinou místopředsedkyni do vedení, jak požadovaly stanovy strany, je stále ještě v živé paměti.
Zavedení takového opatření by mělo za následek, že ženy by kandidovaly jen proto, aby splňovaly kvótu. Jinými slovy, na kandidátce by byl jen do počtu, a ne z toho důvodu, že by prokázaly nějaké osobnostní či politické kvality. Pohlíženo na ně bude jako na kandidáty druhé kategorie. Opatření by tedy paradoxně nejvíce uškodilo ženám, které se na politické výsluní dostaly vlastním úsilím.
Kvóty navíc nemohou zajistit rovnost výsledků. Co když budou voliči (i voličky) preferencovat v převážné míře mužské kandidáty? Naopak se může stát, že díky preferenčním hlasům bude zvoleno větší procento ženských kandidátů za stranu, která kvóty nesplňuje než u stran, která měla kandidátní listiny „v pořádku.“ Chce snad Jiří Dienstbier, aby voliči museli dát v případě využití preferenčního hlasování alespoň některé kroužky ženám?
Malý exkurz za hranice
Udělejme si malý exkurz do zemí, které mají zkušenost s kvótami, resp. zemí s nejvyšším zastoupením žen. Na prvním místě se neumístila žádná ze skandinávských zemí, jak by mohli mnozí očekávat, nýbrž Rwanda. Opravdu zářný příklad jedné z nejlépe fungujících demokracií na světě. Na přiložené tabulce je seznam 10 zemí s nejvyšším zastoupením žen v parlamentu, resp. jeho dolní komoře:
Země
Podíl žen v dolní komoře parlamentu
Rwanda
63,8 %
Andorra
50 %
Kuba
48,9 %
Švédsko
45 %
Seychely
43,8 %
Senegal
43,3 %
Finsko
42,5 %
Nikaragua
42,4 %
Ekvádor
41,6 %
JAR
40,8 %
 Pramen: http://www.ipu.org/wmn-e/classif.htm 
Většinu z uvedených zemí nelze považovat za vzorové demokracie. Pouze ve třech případech se jedná o liberální demokracie západního střihu (Švédsko, Finsko a malá Andorra). V dalších případech se jedná o země, u nichž by se výhrad k demokratičnosti/liberálnosti dalo nalézt mnohem více. A abych nezapomněl, na krásném třetím místě se umístila komunistická Kuba. ČR se s necelou pětinou poslankyň umístila na 78. místě z celkových 151. 
Pro úplnost dodejme, že na chvostu najdeme prakticky výhradně země, které za demokratické nemůžeme považovat ani náhodou.  Na zadních místech se ale octly i např. Brazílie (131.) a Japonsko (133.) a o obou lze celkem s klidem říci, že mají mnohem lépe fungující demokracii než Rwanda, o Kubě samozřejmě nemluvě. 
 Britský politik z 18. století Samuel Johnson prohlásil, že „patriotismus je poslední útočiště gaunerů. Když vidím na jednom z předních míst zmíněný „ostrov svobody,“ tak mě napadá, že práva žen žen dnes plní ve zmíněném výroku roli patriotismu. Státy, u nichž je deficit svobody více než zřejmý, se snaží působit pokrokově zaváděním vynálezů levicových sociálních inženýrů. Jak je patrné z přiložené tabulky, vysoké zastoupení žen nemá vliv na kvalitu demokracie a platí to patrně i naopak.
Co vede ČSSD k tomuto záměru, když je nesmyslný už ve svých základech a ženám nepomůže?  Patrně snaha kráčet ve šlépějích jejích západoevropských sester a oslovit vzdělané „moderní“ velkoměstské liberály. Věc má ale dva háčky. Prvním problémem je, že takových voličů nenajdeme s výjimkou oblasti Prahy a nejbližšího okolí příliš mnoho. Navíc i těch pár procent voličů, kteří by odpovídali charakteristice progresivních levicových liberálů, coby vysněné voličské základny ČSSD, patří spíše do hájemství zelených.
Ať sociální demokrati chtějí nebo nechtějí témata jako kvóty, práva všemožných menšin a další výstřelky (pseudo)intelektuální Nové levice tvrdé jádro voličů ČSSD (tj. modré límečky, manuálně pracující, lidé s nižším vzděláním) absolutně nezajímá. Nápad ČSSD v očích voličů nejenže nepomůže, ale dokonale se znemožní před těmi stávajícími, pokud jej bude vehementně prosazovat. Celkem škoda, česká politická scéna potřebuje „normální“ levicovou stranu klasického střihu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat