pátek 31. října 2014

Nepřehání to Haaretz se svojí kritikou Netanjahua?

Haaretz (snad) nechtěně nadbíhá antisemitům či konspiračním teoretikům. Izrael je svobodnou společností a důkazem je to, že nejzavilejší kritici a odpůrci čerpají paradoxně právě z izraelských médií. Právě Haaretz se stal proslulým v dodávání argumentů protiizraelským odpůrcům a je jedno, zda se jedná o „self hating Jews,“ převážně liberální levici či nacionalisty a islamisty nejrůznějšího ražení.  Otázkou, kam až je možné v kritice zajít, vyvolala karikatura izraelského premiéra a šéfa strany Likud Benjamína Netanjahua v letadle mířící na jednu z věží WTC.
Haaretz byly původně sionistické noviny, které vždy zaujímaly poměrně silně levicové postoje.  Dnes právě kvůli své levicovosti jsou vůči izraelské politice, potažmo sionismu jako takovému velmi kritické. Nejedná se o nic nepochopitelného, protože tento izraelský deník prodělal stejný myšlenkový vývoj jako levicové skoro všude jinde na světě. Do roku 1967, tj. doby šestidenní války byl Izrael vnímán miláček levice jako ten slabší, resp. ten, který musel bojovat, aby se vymanil z britské koloniální nadvlády.
Po drtivých vítězstvích Izraele v šestidenní válce a zvláště po nešťastném angažmá v Libanonu nastal obrat.  Těmi slabšími (a hodnými) se stali Palestinci na obsazených územích. Z Davida se stal Goliáš.  Levice se snaží dávat najevo, že stojí na straně slabších a střílí do vlastních řad. Právě z druhého uvedeného důvodu jsou pochybení Izraele kritizována více než chyby kohokoli jiného. S takto vyhraněně jednostranným pohledem nemusíme souhlasit. Ale to vše patří do svobody projevu. Z pochopitelných důvodů proto nemá liberálně levicový Haaretz pravicového jestřába Benjamína Netanjahua příliš v lásce, ale kam až sahá možnost kritiky?
Tvůrce Amos Biderman tvrdí, že se mělo jednat o kritiku Netanjahuovy politiky, která má podle něho vést ke zhoršování vztahů s USA. Na místě této karikatury je namístě ptát se „Cui bono?,“ tj. komu resp. čemu karikatura nejlépe poslouží? Přimění čtenáře k zamyšlení?  Ozvláštnění obsahu?
Ani k jednomu. Autor patrně nezamýšlel, že karikatura se paradoxně nejvíce zalíbí lidem, kteří nenávidí Izraelce bez rozdílu politického smýšlení. Důsledky vystižně popsal  komentátor Jonathan Tobin v americkém konzervativním časopise Commentary: Karikatura je ve skutečnosti dárek antisemitům po celém světě.  Nenávist redakce Haaretzu vůči Netanjahuovi je větší než fakt, že pro zastánce konspiračních teorií jsou levicoví liberálové, kritizující Izrael nenáviděni stejně jako Netanjahu a ostatní přívrženci izraelské pravice.
 Jinými slovy si autor, potažmo Haaretz, který katikaturu zveřejnil, podřezává větev, na které sedí. Nahrává antisemitům všech ražení a paranoidním magorům, kteří věří tomu, že útok 11. září byl dílem Mossadu či rovnou sionistického spiknutí.

Sečteno a podtrženo: Kritika Netanjahua přesahuje hranice dobrého vkusu, ale přispívají k růstu antisemitismu.  Zúčastnění redaktoři Haaretzu by si měli ujasnit, zda slouží liberálním idejím, nebo tomu nejprimitivnější nenávistí vůči Židům živené konspiračními teoriemi? Liberálové často stavějí na odiv svojí svobodomyslnost, nezaujatost, boj s předsudky a pověrami. Nejen v  tomto případě ale liberální levice bohužel jen napomáhá k šíření nenávisti a podporuje všechny, kteří svobodou opovrhují. Není proto od věci pokusit se řídit zásadou „sine ira et studio“ a psát pokud možno komentáře nezatížené nenávistí. 

Žádné komentáře:

Okomentovat