čtvrtek 3. září 2015

Dávný světlý moment OSN

Myšlenky, na kterých měla původně stát OSN, byly bezesporu ušlechtilé: Měla hájit svobodu, mír a lidská práva a zabránit opakování hrůz druhé světové války. Žádná myšlenka ale není tak hezká, aby jí nešlo úplně znemožnit. OSN se projevila jako naprosto neefektivní organizace, trpí podobnými neduhy jako její předchůdkyně Společnost národů. 
Problematických míst je několik. Obecně platí, že čím více má nějaká organizace členů, tím složitější je dosáhnout nějakého efektivního a přijatelného rozhodnutí.  Její hlavní slabina ale spočívá v tom, že už od svého začátku sdružuje i země, které nelze v žádném případě považovat za svobodné, a OSN proto logicky nemůže prosazovat to, co má.
Postoj států, které lze považovat za svobodné, je v Radě bezpečnosti téměř vždy zablokován Čínou a Ruskem a obě strany se drží vzájemně v šachu, protože je vyžadován jednoznačný souhlas. Stačí veto jednoho stálého člena a není šance na prosazení ničeho. Viz. nedávná kauza s vyšetřováním havárie indonéského letadla na východě Ukrajiny. Rusko je pro někoho možná překvapivě proti vyšetřování. Samozřejmě všichni víme proč.
Zprofanovaná lidská práva
Nejprve ale ke zmíněným lidským právům: Členy  komise/rady pro lidská práva mohou být (a pravidelně bývají) i režimy, které je poučují.  Velké Británii bylo před dlouhými sedmi lety doporučeno referendum o vytvoření psané ústavy, a to nejlépe republikánské. Kritiky nezůstalo ušetřeno ani Česko: Od Ruska, Kuby a Alžírska jsme to schytali za diskriminaci Romů. A Kuba nás pro změnu vyzvala k tvrdšímu potírání neonacismu.
Ale vraťme se zpátky do dnešních dní: Nedávno to schytalo Nizozemsko kvůli své vánoční tradici. Černý Petr, který chodí se svatým Mikuláš je brán jako rasová diskriminace. I nyní jsme se stali terčem kritiky kvůli islamofobii a diskriminaci Romů: Za situace, kdy členy Rady pro lidská práva jsou nyní mj. i Kuba, Čína, Rusko či Saúdská Arábie, zní taková kritika opravdu velmi bizarně. Jeden vzor lidských práv a demokracie vedle druhého, chtělo by se říci. Nejedná se ale o žádnou novou věc, naopak OSN má v těchto věcech dlouhou tradici. Ostatně se není třeba ničemu divit, když mezi všemi státy světa je jen menšina demokratických.
 OSN jako hlásná trouba protiizraelských politiků
Za studené války byla OSN zneužívána diktátorskými režimy, které byly v přesile např. proti Izraeli (východní blok a postkoloniální země) V roce 1974 se "nezúčastněné" země v Havaně dohodly na tom, že se pokusí vyloučit Izrael z OSN. "Nezúčastnění" museli ustoupit, až když USA pohrozily zastavením financování OSN.
Spojené státy nedokázaly jako nejbližší spojenec Izraele zabránit katastrofě, která se odehrála o rok později na výročí křišťálové noci. Poměrem 67:55 (15 zemí se zdrželo) schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 3379 srovnávající sionismus s rasismem. Americký vyslanec při OSN Daniel P. Moynihan při této příležitosti prohlásil: "Spojené státy slavnostně prohlašují před Valným shromážděním OSN, že neuznávají tento hanebný akt, nebudou se jim řídit a nikdy se s ním nesmíří." OSN tak byla zachráněna sama před sebou.“
K tomu je ještě dobré dodat, že víc než měsíc před hlasováním byl jako zástupce Organizace africké jednoty nadšeně přivítán ugandský prezident Idi Amín, jeden z nejodpornějších diktátorů 20. století. Ještě než vůbec začal svůj projev, sklidil aplaus od představitelů arabských zemí a komunistického východního bloku. Ve svém projevu mluvil o americko-izraelském spiknutí a vyzýval k vyloučení Izraele z OSN a jeho vymýcení. O den později mu generální tajemník OSN Kurt Waldheim, bývalý člen SA, který sloužil za druhé světové války v německém Wehrmachtu a předseda Valného shromáždění uspořádali na jeho počest recepci.
Když OSN fungovala
V minulosti se ale vyskytl světlý okamžik, kdy OSN dokázala adekvátně zareagovat. Stalo se tak v případě zásahu v Koreji. Proč zrovna tehdy?  Nahrávalo tomu složení Rady bezpečnosti OSN Čína.  Maova vláda nebyla neuznána, takže v Radě bezpečnosti zasedal představitel vlády Kuomintangu, sídlící na Taiwanu, která samozřejmě neměla žádný zájem na dalším šíření komunistické vlády. Taiwan byl právoplatným zástupcem Číny až do vydání rezoluce 2758 v roce 1971.
SSSR v roce 1949 bojkotoval kvůli neuznání komunistické Číny zasedání Rady, a díky tomu zásah odsouhlasen všemi aktivními členy.  Země se shodly na společném postupu proti diktatuře. Jednalo se o neobvyklou situaci, která nastala v počátcích existence OSN, která se ale už nikdy neopakovala nejspíše a nejspíše už nikdy nebude.

Žádné komentáře:

Okomentovat