Týden před volbami předvedla
středočeská ČSSD svůj nový plakát – „upozorňuje“ zde voliče, že pokud projde
zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, získá hamižná katolická církev i
Pražský hrad a bude ho moci kdykoliv prodat. A co bude ze všeho nejhorší, vlády
nad Českem se zmocní Vatikán. Na zápletku s konspirační teorii o Svatém stolci
bažícím po ovládnutí „bezbožných“ Čech by životě nepřišel ani sám Dan
Brown.
Sázení na proticírkevní nálady
nejsou u české sociální demokracie ničím novým.
Když pomineme její letní billboardovou
kampaň s rukou preláta přebírajícího pytel plný peněz(?), podobným způsobem „varovala“ už před
neuskutečněnými předčasnými volbami v roce 2009
Nejde ale jen o samotný populismus
– strana dává jasně najevo, že svoji podporu hledá hlavně mezi méně
přemýšlivými a snadno ovlivnitelnými voliči. Volby do krajů nemohou ovlivnit
rozhodnutí o vyrovnání s církvemi, stejně jako nebylo možné na jejich
základě zrušit poplatky ve zdravotnictví. Á propos – Pražský hrad neleží na
území Středočeského kraje.
Proticírkevní rétorika je jedním
ze symptomů její ideové vyprázdněnosti a zoufalou snahou zakrýt vlastní
donebevolající skandály, kterých zrovna ve Středočeském kraji neměla málo.
Člověk, který kampaň vymýšlel, ale hloupý nebyl. Nezanedbatelná část veřejnosti
na proticírkevní výlevy slyší a kdo tomu nevěří, ať se jde někdy podívat na
diskuse na Novinkách nebo Parlamentních listech. Sociální demokracie se tím ale
diskvalifikuje z jakékoli seriózní diskuse a sama sebe staví do jedné řady
s Miroslavem Sládkem, o němž tu ještě bude řeč. Jak hluboko ještě může klesnout, aby
dosáhla až na samotné dno?
ČSSD na české politické scéně
vždy tak trochu suplovala roli nových populistických uskupením, jakým bylo na
Slovensku Mečiarovo HZDS, v Rakousku Svobodní nebo zčásti také maďarský
Jobbik. Od vymazání zmíněného SPR-RSČ z politické mapy ČR měla ČSSD na
populismem oslovitelné voliče prakticky monopol. Vše se změnilo zhruba na přelomu první a druhé
dekády tohoto století s příchodem „nových aktérů“ a dvojnásobným štěpením
levice. Nyní musí počítat jednak s konkurencí dvou dalších levicových
stran (SPOZ, NS-LEV21), Suverenity a plejády krajských hnutí podporovaných
Andrejem Babišem. Všechna zmíněná uskupení budou za několik dní lovit u velmi
podobného typu lidí.
Možná to bude svým způsobem dobře: Panuje-li u veřejnosti všeobecná
nespokojenost s politikou, bude jedině ku prospěchu, pokud co nejvíce
naštvaných hlasů odsají strany s podporou mezi 1-5%. Tyto hlasy
automaticky propadnou a výrazně se tím zbrzdí růst moci extremistických a
populistických partají. Čím více takto propadlých hlasů, tím lépe pro kraje i
celou ČR.
