Když je okupace prospěšná a žádoucí

Zdroj: Wikipedia.org

Nacionalisté na krajní pravici a samozřejmě i na levém okraji měli během nedávného průjezdu amerického konvoje důvod ke shodě: Měli nutkavou potřebu v souvislosti s konvojem zdůrazňovat, mj. jací jsou USA okupanti minimálně dvou suverénních států (Afghánistán a Irák) a kolik mají na svědomí lidských životů. Dočíst jsme se mohli např., že Rusko je vlastně relativně nevinné, protože mělo pouze Čečensko s pouze 100 tisíc obětí. USA mají mít na svědomí 1,3 až dvou milionů lidí v Iráku a Afghánistánu.

Nikdo neví, nakolik jsou čísla přesná, ale zcela jistě lze říci následující: Autorovi zmíněného článku unikají celkem: Ztráty na životech existují v každém konfliktu. Je úplně jedno, zda a nakolik byl ospravedlnitelný či ne. Rusko je od rozpadu SSSR velmocí regionálního významu.  Naproti tomu USA zůstaly po skončení studené války jedinou supervelmocí, byť nyní ztrácející vliv ve prospěch dalších velmocí. Z toho vyplývá, že její vojenská angažovanost ve světě a v řešení konfliktů bude větší a počet obětí na jejím kontě bude bohužel nevyhnutelně vyšší. 

Velký rozdíl je bojovat proti lidem, co se chtějí jen odtrhnout (jako tomu bylo v případě Čečenska) a proti režimům, které jsou potenciálním i reálným nebezpečím pro svobodné státy. Tento zdánlivě jemný rozdíl horlivým antiamerikanistům zjevně zcela uniká a je zhruba tak veliký, jako rozdíl mezi aktem a pietním aktem.  

Pokud jde o okupaci:  Slovo okupace nemusí mít nutně pejorativní význam. Představme si i v souvislosti s  civilními oběťmi na kontě Američanů následující historický myšlenkový experiment: Je těsně po skončení druhé světové války a Německo je v troskách a spravují jej čtyři okupační velmoci. Potud se držíme toho, co se opravdu stalo. Jenomže, začnou být spojenecké jednotky napadány ze strany německých oddílů Wehrwolf, které se přetvořily na partyzánské oddíly a mají bojovat za „osvobození“ Německa od „okupantů“ a chtějí znovu nastolit nacistický režim podobný tomu Hitlerovu.

Boj s těmito povstalci není jednoduchý, protože mají podporu ne úplně zanedbatelné části veřejnosti. Zásahy proti nim si proto vyžádají další lidské oběti, a to jak z řad vzbouřenců, tak i civilního obyvatelstva. Země se ještě ani nevzpamatovala z válečných ztrát a další způsobené během potlačování guerrilové války Spojenci jdou do statisíců.

Chtěli by snad takoví lidé jednání podobných pohrobků nacistů omlouvat, zlehčovat či dokonce ospravedlňovat tím, že si Spojenci dovolili okupovat „suverénní zemi.“ Podle logiky, kterou běžně užívají, tak nejspíše ano. Samozřejmě bez jakéhokoli ohledu na to, že okupace USA, Velkou Británií a Francií položila základy svobodného a demokratického Německa.   Ve velmi podobné situaci jsou nyní povstalci v Iráku a příslušníci svrženého Talibanu v Afghánistánu. Saddám Hussajn ani hnutí Taliban nebyli žádní beránci, stejně jako nacisti.

Dlouhodobá okupace území cizího svobodného a demokratického státu je jistě odsouzeníhodná. Nic takového ale neplatí v případě dočasné okupace státu ohrožujícího jak vlastní obyvatele, tak i státy ve svém okolí. Zde může být dočasná okupace nejen ospravedlnitelná, ale i prospěšná a žádoucí, když povede ke vzniku ospravedlnitelnější formy vlády, jako tomu bylo po druhé světové válce v případě Německa a Japonska.

Totéž by bylo možné říci v případě Afghánistánu a snad i v postsaddámovském Iráku. Bohužel v obou případech se administrativa dopustila obrovské chyby v tom, že Irák opustila už v roce 2011, což vedlo k dnešní neutěšené situaci.