Romneyho předvolební turné po
Británii, Izraeli a Polsku vzbudilo pozornost novinářů lačnících po senzacích
během okurkové sezóny. S oblibou je popisováno jako plné přehmatů a faux
pas: Jeho výrok "vyskytlo se pár věcí, které byly znepokojující.
Zprávy o soukromé bezpečnostní agentuře, která neměla dostatek lidí, předpokládaná
stávka celních a imigračních úředníků…to zjevně není nic povzbudivého"
nepatřil zrovna k těm nejšťastnějším a hostitelé z něho právem nadšení
nebyli. Může být rád, že o jeho zvolení budou
v listopadu rozhodovat Američané, a ne Britové.
Největší kritiku sklidil od
politicky korektních liberálů, kteří na něm nenechali nit suchou. V deníku
Washington post byl jistou
Katrinou
vanden Heuvel vylíčen coby válečný štváč, který ve svém
uvažování zamrzl kdesi ve 20. století, rozuměj kdesi na počátku vlády Ronalda
Reagana. A schytal by to od agilní liberálky ještě hůře, kdyby Rusko nenazval pouze
„geopolitickým nepřítelem,“ ale rovnou říší zla, jak zmíněný Ronald Reagan
pěkně vystihl povahu sovětského impéria.
Jako správná a progresivně
smýšlející feministka si také nemohla odpustit ani rýpnutí do Romneyho údajně „archaických
postojů k ženským právům.“ V čem je Romneyho smýšlení tak
zpátečnické?
Jeho manželka si totiž (sama a dobrovolně)
zvolila místo kariéry dráhu matky starající se o pět synů.
Romney je přesto bezpochyby
verlmi inteligentní, může se pochlubit dvěma diplomy z Harvardu (oba
s vyznamenáním) a jeho výsledky jeho studia nejsou zapečetěny. Na rozdíl
od stranických kolegů jako Herman Cain od něho nelze čekat, že nebude schopný
najít na mapě Lybii. V politice chová jako manažer se všemi ctnostmi a neřestmi
s tím spojenými. Právě v jeho manažerském přístupu ve většině oblastí
můžeme najít i jeho hlavní Achillovu patu.
Ve společnosti se chová jako slon v porcelánu a dopouští se často
nepříjemných společenských přehmatů.
Na rozdíl od Obamy také rozhodně není žádným
miláčkem davů. Romney je v přístupu
k voličům pravým opakem současného amerického prezidenta. Jeho charisma se prakticky rovná nule a
musí spoléhat na to, že podporu mezi
voliči mu zajistí jeho „hard skills.“
Vraťme se ale zpět k Romneyho
spanilé jízdě po Evropě a Izraeli a přesuňme se na místo jeho druhé zastávky –
do Jeruzaléma. Zde se nechal slyšet, že Jeruzalém hlavní město Izraele a
Íránský program je hrozbou pro Izrael i celý svět a USA mají morální imperativ
zabránit íránskému zbrojení. Izraelcům
musela tato slova znít jako rajská hudba. Á propos, o Jeruzalémě coby hlavním
městě Izraele plamenně hovořil před čtyřmi roky na stejném místě i Barack
Obama. Ten však na svá slova nedlouho po svém uvedení v úřad amerického
prezidenta zapomněl, tak se můžeme sázet, zda se Romney v případě svého
zvolení odhodlá k historickému kroku a přemístí diplomatické zastoupení
USA v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma.
A konečně ve Varšavě odsoudil
ruskou zahraniční politiku a nazval Rusko geopolitickým nepřítelem číslo jedna.
Návrat ke studenoválečnické rétorice? Možná. Hlavním geopolitickým nepřítelem USA je nyní
spíše Čína, ale pro Poláky představuje největšího strašáka právě Rusko, které
mají za humny. Projev proto musel rezonovat s míněním drtivé většiny
Poláků a všech alespoň trochu rozumně smýšlejících obyvatel postkomunistických
zemí. Astolphe de Custine kdesi napsal,
že „každý, kdo se vrací z Ruska, je šťastným člověkem“ a totéž platí o všech,
kdo se vymanili z ruského jha. Vzpomínky na dusivé sevření v náruči ruského
medvěda jsou u mnohých stále ještě živé.
Romneyho miniturné po trojici
zemí považovaných za klíčové spojence USA nebylo zase takovým fiaskem, jak se
píše. Hlavní message jeho turné bylo projevit zájem o spojence, které Obama
zanedbává. Na dvou ze tří štací se dočkal za své výroky vděku a v Izraeli
dokonce sklidil potlesk ve stoje, což není zase tak špatná bilance.
Romney si může jako kandidát
prezidentský kandidát dovolit ten luxus říkat věci narovinu tak jako jsou. Pokud
bude zvolený, bude si nejspíše muset počínat daleko pragmatičtěji a opatrněji a
volit mnohem méně přímočará slova než dnes.

Žádné komentáře:
Okomentovat