Nejdražší a bezesporu také jedny
z nejnapínavějších prezidentských voleb v historii Spojených států
skončily vítězstvím obhajitele křesla v Bílém domě Baracka Obamy. Letošní
volební klání se vyznačuje ještě jednou zvláštností, kterou většina médií
opomíjí: Je-li americký prezident zvolen na další období, jsou druhé volby
jasným potvrzením jeho mandátu a jeho vítězství je mnohem jednoznačnější co do
počtu hlasů i volitelů. Barack Obama tentokrát zvítězil velmi těsně a oproti roku
2008 ztratil dva státy: Indiana a Severní Karolína. Nechybělo mnoho a na
seznamu mohla přibýt i Florida.
Obamovo vítězství bylo
z největší části způsobené neschopností opozičních republikánů nabídnout
účinnou alternativu než úspěchy Obamovy politiky, byť určitě uspokojily
tradiční voliče demokratů. Mitt Romney
sice dovedl už od začátku své kampaně v primárkách působit ze všech
republikánských kandidátů „nejprezidentštěji,“ měl však hned několik handicapů,
které ho v očích voličů silně poškozovaly. U tvrdého voličského jádra
budil dlouho nedůvěru kvůli svým častým změnám svých postojů a naopak méně
vyhraněné voliče nepřesvědčil o tom, že není člověkem neschopným porozumět
obyčejným Američanům. Další důvod souvisí s jeho bohatstvím: U voličů
nemohly přidat ani jeho úzké vazby na lidi z Wall Street, jimž je
více či méně oprávněně přičítán podíl na vzniku finanční krize.
Těsný výsledek je odrazem sílící polarizace
americké společnosti mezi tou více náboženskou a konzervativní na jedné straně
a spíše sekulárně-liberální na straně druhé. Patrně na tom nic nezmění ani
Obamova dnešní výrok „nejsme jen souborem červených a modrých států. Jsme
Spojenými státy americkými,“ evokující jeho projev z roku 2004, který
započal jeho nástup na politický vrchol. Výrok dokázal onehdy zelektrizovat oslabené
demokraty, nicméně dnes může znít hodně těžko věrohodně od někoho, kdo má přímý
podíl na prohloubení propasti mezi dvěma tábory.
Problémy táhnoucí se s jeho vládou jako
červená nit navíc neustávají a navzdory tomu, že se Obama snaží prezentovat
jako ten sociálně citlivější, podíl lidí žijících v chudobě vzrostl a nezaměstnanost
se drží na úrovni necelých 8 %, tedy prakticky stejně jako v době jeho
uvedení do funkce nejmocnějšího člověka na Zemi. Volby byly také svým způsobem
popřením hesla „It´s the economy, stupid!“ Přestože byl Romney
v průzkumech o něco lépe hodnocen v otázkách týkajících se státního
rozpočtu, v dotazech týkajících se osobnostních charakteristik obou
kandidátů jasně dominoval Obama.
Republikáni se nyní nachází
v hluboké defenzivě, když nedokázali zužitkovat vzestup z roku 2010.
Z dosavadních výsledků vyplývá, že patrně přijdou o dvě křesla
v senátu a cenou útěchy jim může být pouze zachování většiny ve Sněmovně
reprezentantů.
Z dlouhodobější perspektivy
však nemusí situace pro GOP vypadat tak beznadějně, jak se na první pohled může
zdát. Heslo Hope and Change se už dávno vyčerpalo a dnes zní spíše jako
vzdálená ozvěna z časů dávno minulých. Žádná další úderná hesla demokrati
na skladě nemají a Baracka Obama postrádá přirozeného nástupce.
Republikáni ale budou muset
zmírnit svoji protiimigrační rétoriku a zacílit více na Hispánce, Afroameričany
a další menšinové skupiny, což je podmínka sine qua non, aby mohli
v budoucnu obstát. Volby ukázaly, že není možné spoléhat se jen na bílé
voliče a opomíjet ty ostatní. Menšiny jsou nyní hlavní výzvou republikánů.
Na druhé straně ale budou za
čtyři roky také moci nabídnout několik relativně „mladých a nadějných“
potenciálních adeptů na prezidentský post: Pro některé možná překvapivě je
první z nich Paul Ryan. Samozřejmě, nyní na sebe nosí nelichotivou nálepku
„loser,“ ale letošní kampaň pro něho může být cennou zkušeností a odrazovým
můstkem k vyšším metám. Svými postoji je blízký republikánskému jádru, ale
je navíc telegenní, a proto také může navzdory relativně vyhraněnému fiskálnímu
konzervatismu oslovit i umírněnější voliče.
Další dvě osobnosti jsou zajímavé
tím, že pochází z menšinových etnických skupin, tvořících základ
elektorátu demokratů. Prvním z nich je senátor Marco Rubio, který má
předky na Kubě a dalším je guvernér Louisiany Bobby Jindal s indickámi kořeny.
Oba spojuje jejich relativně mladý věk a charakteristiky zmiňované už
v případě Paula Ryana. Mimoto můžou být i pozitivními vzory pro své
soukmenovce, dokazujícími, že v Americe může uspět kdokoli bez rozdílu
původu a bez pomoci státu.
Volby tedy byly z velké části
potvrzením státu quo a nelze očekávat žádné velké změny ve směřování Ameriky. Obama
bude v prosazování své sociálně-liberální politiky pokračovat i nadále, a
protože už nebude vázaný žádnými dalšími volbami, bude mít patrně ještě větší
razanci. Tu by ale měl tlumit ale rozdělený Kongres. Výsledek prezidentských
voleb ale zároveň odráží trend „heterogenizace“ složení americké společnosti.
Žádná strana se už nemůže opírat pouze na bílé voliče a bude zajímavé sledovat,
jak na ně zareagují právě zmínění republikáni.
Žádné komentáře:
Okomentovat