Rudý podzim v Česku

Kraje se nám obarvily do ruda a příčin vedoucích k výsledku můžeme najít hned několik:  Zčásti jde samozřejmě o daň z vládnutí, která postihuje všechny strany bez rozdílu uprostřed volebního období prakticky kdekoli na světě. Jenomže v tomto případě vysvětlení zdaleka nestačí a z úst vládních představitelů zní jako výmluva žáka třetí třídy, kterou se snaží napasovat všude, kam se jim zrovna hodí.

 Mnoho bylo napsáno o tom a zní to už skoro jako klišé, že dostala pravice výprask. Z výsledků je patrné, že tratila i ČSSD, která přestala být díky četným aférám svých představitelů protestní alternativou. Mnozí z nich proto zůstali doma, nebo přešli od populistické a „soft- a postkomunistické“ ČSSD k Zemanovcům nebo „hard“ KSČM. Sociální demokraté ale přece jen měli mnohem větší základ, z něhož mohli ztrácet a jsou na tom lépe než ODS před čtyřmi roky.

 Dalším nepříjemným (ale ne překvapivým) zjištěním je nízká informovanost voličů – dle průzkumu STEM pro Českou televizi 42 % z nich nevědělo, kdo vládně kraje, opačnou odpověď dala jen necelá čtvrtina a zbytek odpověděl „nevím.“ Sečteno a podtrženo, tři čtvrtiny obyvatel neví, kdo ony čtyři roky vládnul jejich regionu.

 S tím souvisí i další věc – všem oprávněným voličům je více než 18 a měli by být také svéprávní. Jenomže z výsledků je vidět, že se svojí úrovní politického smýšlení ani v pokročilém věku ještě nevyrostli z puberty. Viz případy, kdy pár lidí se zjevně zatemnělým mozkem volilo komunisty „z recese“ či nevolilo, protože jim „chtěli ukázat, zač je toho loket.“

Nejen letošní krajské volby ukázaly v plné nahotě stádní smýšlení nezanedbatelné části zejména levicových voličů: Nejenže netuší, kdo jim vládne, ale také ani neví, koho svým hlasem podporují. Rozhoduje u nich pouze to, že dotyčný má na volebním lístku v kolonce stranická příslušnost, případně navrhující strana napsáno ČSSD nebo KSČM. Je to daň, kterou musíme platit za existenci všeobecného volebního práva.

Pomineme-li  zrudnutí krajských zastupitelstev, tak letošní „mid-term elections“ jsou ve své podstatě pokračováním „zemětřesení“ z roku 2010 a snad i předzvěstí mnohem dalekosáhlejších změn, než si většina lidí uvědomuje.

ODS i TOP 09 utrpěly drtivou porážku a někdo určitě bude přirovnávat nynější volby k prvním  volbám do EP, kdy byla v pozici losera naopak ČSSD s 8 %. ODS se ale nyní nachází v pokročilém stavu rozkladu a voliči je vnímána už dlouhodobě negativně i kvůli svému zhoubnému propojení s kmotry.  „Efekt kníže“ u TOP 09 už na voliče přestal působit a na pravé straně se otevřel prostor pro další uskupení a možnou částečnou obměnu stran od středu napravo.

Změny bylo možné pozorovat i na levé straně: Pozice ČSSD coby dominantního hráče na levici silně utrpěla jednak kvůli tomu, že jim část hlasů odčerpali komunisté a také si bude muset zvykat na to, že se o voliče bude muset dělit i se Zemanovci. Český stranický systém proto začíná procházet postupnou proměnou. Jejím hlavním důsledkem bude pravděpodobně alespoň krátkodobě jeho mnohem větší rozdrobenost
a také nepředvídatelnost, než na kterou jsme byli zvyklí od roku 1992 až do roku 2010.