Za klíčový milník v otázce „práv“ LGBT
komunity USA můžeme označit rozhodnutí Nejvyššího soud zrušit 3. článek
tzv. Defense of Marriage Act (DOMA), schválený drtivou většinou americkým
Kongresem v roce 1996, který na federální úrovni definuje manželství jako svazek
dvou osob opačného pohlaví. Soud ale
zároveň konstatoval, že definice manželství je v gesci každého státu a
prozatím neznamená uznání manželství osob stejného pohlaví ve všech 50 státech.
Jak ale správně tvrdí Charles
Krauthammer – následek bude takový , že v návaznosti na toto soudní
rozhodnutí bude následovat uznání na
federální úrovni, podobně jako tomu bylo
v případě potratů v rámci přelomového rozhodnutí případu Roe versus
Wade z r.1973.
Roli na rozhodování lze samozřejmě přičíst
také čím dál tím vstřícnějším náladám veřejnosti, ale ty zde sehrávají
spíše vedlejší úlohu. Mnohem důležitější
se zde jeví skutečnost, že páry oddané ve státech, kde jsou tyto svazky
legalizované, se budou moci odvolávat na diskriminaci, budou-li ve žít ve
státě, které žádnou institucionalizovanou formu svazků osob stejného pohlaví
uzákoněnou nemá. Schválení stejnopohlavních svazků je proto jen otázkou času. Rozdíl mezi rokem 1973 a 2013 tkví pouze v
jedné jediné věci: Záležitost sňatků
bude patrně mít mnohem „plíživější“ průběh.
Logicky se proto nabízí otázka,
která se vztahuje nejen na území USA, ale i celý svět včetně České republiky:
Jaká instituce má právo definovat manželství? Nejvyšší soud, legislativní orgán
či snad zákonodárné či soudní orgány nižší instance? Jaké kritérium je potřeba
uplatnit pro univerzálně platnou definici manželství?
Nejprve předpokládejme, že „tradiční“
manželství můžeme definovat jako „svazek dvou osob opačného pohlaví,“ jak se
pravilo ve zmíněném třetím článku DOMA.
Vypustíme-li z něho slovo „opačného“ – máme zde už jenom „svazek
dvou osob.“ Uvažujme ale dále (zatím spíše) v čistě teoretické rovině: Je tato definice z právního pohledu
udržitelná, resp. proč by se instituce manželství měla vztahovat pouze na dvě
osoby? Tím se nám otevírá cesta pro
legalizaci různých forem polygamie a nastává nám další problém: Na základě jakého
kritéria lze omezit početní zastoupení příslušníků jednotlivých pohlaví v
manželství? Jak stanovit definici
manželství, která by byla uspokojivá úplně pro všechny?
Nabízí se jediné možné řešení celého
problému: Depolitizace manželství. Protože manželství jako takové je institucí nepolitickou
(a nepolitickou) a úřady by proto do mezilidských vztahů měly zasahovat co
nejméně, nezbývá nám jiná možnost než vyjmout otázku manželství z pravomocí
státu. Je samozřejmě jasné, že právní
úpravy v nějaké míře potřeba jsou. Na úrovni státu je možné nechat jen
cosi na způsob dnešního registrovaného partnerství např. v podobě svazku dvou osob
o sebe pečujících, který by ale mohl uzavírat úplně kdokoli – tj. i osoby
opačného pohlaví. Samotné uzavírání manželství
by nadále zůstalo v kompetencích církví a náboženských společností, které by si
mohly definovat manželství na základě svého étosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat