První symptomy vážné politické
krize se dostavily už v roce 2010. Tem totiž přinesl v posledních 20
letech nevídané oslabení dosavadních stran a také vzestup populistických VV,
kteří se za jediný rok dokázali dostat prakticky z ničeho až na 10 %. Pozorovatelnějšími
se příznaky staly až po zrudnutí některých hejtmanství a nejpozději po zvolení prvního
„prezidenta obyčejných lidí“ Miloše Zemana. Zatím není příliš na místě strašit
zánikem demokracie, nicméně z prvních kroků prezidenta Zemana je jasné, že
následující léta stále křehké české demokracii rozhodně neprospějí.
Další (byť patně ne smrtelnou) ranou
mohou být pro demokracii následující volby, které povedou k posílení stran
nakloněných nynějšímu prezidentu. Populistických a protestních hnutí, která
vycítila svoji příležitost je ale celá řada a rozhodně ne všechna jsou
orientována vyloženě prozemanovsky. Naštěstí pro českou demokracii netvoří žádný
homogenní celek a obecně je charakterizuje vysoká roztříštěnost co do počtu i
do ideového zaměření. Velmi zjednodušeně by se daly rozdělit do následujících
kategorií:
1) Komunisté: Těží z toho,
že zatím neměli možnost se předvést a krajská politika jde mimo vnímání jejích
potenciálních protestně naladěných voličů. Jinak žijí z kritiky polistopadových
let – nic jiného totiž této nereformovatelné straně nezbývá.
Pro voliče, kterým KSČM nepříjde
dostatečně hard-core, existuje od loňského podzimu alternativa v podobě KSČ
revival. Mimochodem, jedna ze stran, která může Filipově KSČM odčerpat část
hlasů.
2) Nahnědlí: Do této kategorie
spadá pouze DSSS, její program patrně vznikl zkřížením stalinistické KSČ a NSDAP. Její voličstvo vykazuje
charakteristiky velmi podobné tomu komunistickému
s jedním drobným rozdílem:
Její voliči jsou zhruba o dvě a někdy až o tři
generace mladší.
3) Strejcovsko-národovečtí socialisté:
SPOZ, LEV 21 a snad také Suverenita
usilují o voliče, kterým se sice stýská
po časech, kdy pivo stálo 2,50, na rozdíl od první skupiny postrádají potřebný ideologický
zápal. Jejich ideové smýšlení je vymezeno negativisticky jako protigermánské,
proticírkevní a protiaristokratické.
Jinak věci překračující hranice všednosti jdou totiž mimo ně, protože
nejdůležitějšími věcmi v životě jsou pro ně tlačenka s cibulí.
Zatímco Paroubkova „Lva“ můžeme
už dnes považovat za mrtvého či chcete-li „chcíplého“, nic takového nelze
tvrdit o druhé zmíněné straně, zřízené jako pomocný sbor Miloše Zemana. Už tak
oslabená ČSSD (nebo aspoň Bohuslav Sobotka) patrně nebude mít radost, když se
bude muset o hlasy dělit ještě s někým jiným.
Úspěchu Suverenity profesionální kandidátky
Jany Bobošíkové nevěří snad ani ona sama, ale i přesto je s ní potřeba
počítat jako se silou schopnou navázat na sebe aspoň pár protestních hlasů.
4) Podnikatelsko populistická
uskupení Úsvit a ANO, díky svému neustálému omílání přímé demokracie také jinak
političtí pohrobci Věcí veřejných spolu nedávno uzavřeli dohodu o neútočení,
protože cílí na stejné voliče: Bezbarvou masu věčně frustrovaných, která je ale
příliš malá na to, aby mohla uspět obě hnutí naráz. Samozřejmě existuje možnost,
že obě uskupení by mohla vytvořit cosi na způsob koalice, což je ale vzhledem
ke zbytnělému egu pánů Babiše a Okamury velice velice nepravděpodobné.
Bohužel, opravdu nastal konec
jedné éry vlád, které snad s výjimkou let 2002-2006 respektovaly pravidla,
která tvoří základ liberálně-demokratického zřízení. Naopak nastupuje éra populistických
vlád snažících se uspokojit touhy „obyčejných lidí.“ Při aktuální rozpoložení
voličských nálad ani nelze očekávat nic jiného.
Jediný možný způsob, jak oslabit
populistické tendence lze ale oslabit je co největší rozdrobenost hlasů protestních
a vůbec všech prozemanovských uskupení, mezi něž patří i Zemanovými lidmi
infiltrovaná ČSSD. Výrazně může napomoci
celkem vhodně nastavená hranici 5 %, která se už mnohokrát ukázala být účinnou
hrází proti politickým naplaveninám všeho druhu. Více propadlých hlasů naopak
dává šanci konstruktivním politickým sílám, když už ne zvítězit, tak alespoň krotit
Zemanovy výstřelky…..
Obrázek: Ateo.cz
Obrázek: Ateo.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat