Sacharovovu cenu získala Malalaj
Jusufzai, což můžeme bezpochyby považovat pozitivní v tom ohledu, že ji
získala bojovnice proti islamismu, která se navíc zasazuje o rozšíření vzdělání
v Pákistánu. Celá záležitost udělování
cen však měla také další rozměr. Byla
totiž zachráněna zatím relativně nezkažená pověst tohoto ocenění pro bojovníky
za demokracii a lidská práva.
Měla totiž historickou možnost
znemožnit se podobně jako např. Nobelova cena, když ocenění za mír převzal Barack
Obama za to, co neudělal a jeho skoropředchůdce a dřívější víceprezident Al
Gore, který si z klimatoalarmismu udělal celkem výhodný byznys.
Proč? Frakce zelených a krajní levice totiž na cenu
navrhly Edwarda Snowdena, dalšího ze sebestředných megalomanů typu Juliana
Assange, kteří zařídili únik dat z amerických oficiálních zdrojů
(armádních, vládních atd.), aby načas znemožnili Ameriku a získali si tím
celosvětovou pozornost a popularitu v jistých kruzích. Ukázaly, jak si
představují boj za lidská práva: Vidět třísku v oku demokratických zemí (tj.
USA) a přehlížet trám v oku těch nedemokratických.
Co uniklo na povrch díky
Snowdenově whistleblowingu? V podstatě nic, co by mohlo průměrně
informovaného člověka překvapit. Informace
o špehování v x různých zemích, mezi nimiž byli i evropští spojenci USA.
Pokud jde o špehování u spojeneckých států, tak se opravdu nejedná o nic
nového. Jde se o běžnou praxi i u spřátelených zemí. Např. případů, kdy se
vzájemně špiclovaly USA a Izrael i další země by se dalo nalézt bezpočet. Kromě
toho není známo, že by se odposlechy vážněji dotkly civilního obyvatelstva,
přestože praktiky určitě nemusely být úplně košer. Největší škody tak utrpěly
samotné USA, které pak měly svým spojencům v rámci EU, tak Brazílii a Číně
mnoho co vysvětlovat.
Edward Snowden patří k tomu
typu lidí, kteří vidí třísku v oku USA, ale nevidí trám v oku zemí
jako Rusko, Čína, KLDR a mnohých dalších či dokonce podporují taliban, jako
tomu bylo u Assange. Mimochodem oba jsou občany demokratických zemí, které jsou
na tom dobře, alespoň co se týče ochrany základních lidských práv. Oba také
žádali o azyl v zemích, kde jsou naopak pronásledováni novináři. U Assange
to byl Ekvádor a Snowden si jako Sacharov nemohl vybrat hůře. Snad už jen KLDR
či Castrovu Kubu, kterou měl kousek. Skoro je až s podivem, že si jako
cílovou destinaci nezvolil zrovna ji. Jeho otec by alespoň nemusel létat přes kus
světa, aby jej mohl navštívit.
V každém případě by se
Andrej Sacharov určitě obracel v hrobě, kdyby se držitelem jeho ceny měl
stát někdo, komu pojem svoboda zjevně nic neříká a úkryt si našel v zemi,
která Sacharova pronásledovala a kde dnes polodespoticky vládne jeden
z bývalých agentů KGB, rozuměji proponentů režimu, který slavného ruského
fyzika pronásledoval. Kdyby Snowden
pracoval pro FSB a choval se podobně jako v CIA či NSA, žádného azylu by se
pravděpodobně nedočkal, protože ještě dříve než by stačil uletět, by dostal
kulku od některého z Putinem najatých katanů. Na závěr ještě dodám, že
celá věc by byla ještě pikantnější, když jedním z dalších navržených byl
Michail Chodorkovskij neznámou shodou okolností navržený zeleným poslancem
Wernerem Schulzem. Přestože je Chodorkovskij jedním z Putinových vězňů,
podobně jako Snowden také není žádnou sbírkou lilií.
Co dodat na závěr, zastánci
radikální a nové levice si dobře dovedou vybírat své hrdiny – asi tak, jako
Snowden svoji azylovou destinaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat