Splnilo se, co jsem psal před
necelými dvěma lety. Babišovo hnutí ANO,
které je de facto politickým křídlem jeho potravinářského impéria Agrofertu, se
stalo jakýmisi upgradovanými Věcmi veřejnými.
První věcí, kterou má ANO s VV
společnou, je faktická absence jasného ideového zakotvení. Líbivá hesla jako
„Dáme lidem práci,“ „Stejná pravidla pro všechny“ a „Aby tu chtěly žít i naše
děti“ opravdu nemohou ani náznakem ukazovat, kde onen subjekt vlastně stojí.
Ostatně Babišovo hnutí není prvním ani posledním spolkem, který přišel s
podobně převratnými myšlenkami.
Vyskytli se tací, kteří považují
stranu za pravicovou. Další paralela s Věcmi veřejnými. Je na ANO něco, co by
ji mohlo dělat konzervativní, případně klasicky liberální? Ani náhodou, Edmund
Burke musí vstávat v hrobě, pokud vidí, že strana ANO je někdy nazývána
pravicovou.
Pravda je taková, že samotné bohatství ještě z
nikoho pravičáka neudělalo. To by jim musel být třeba i severokorejský vůdce
Kim Čong-un, což asi každý, kdo je aspoň trochu při smyslech uzná, že je holý
nesmysl. Bohatství nemůže udělat pravičáka ani z bývalého komunisty a agenta
StB, který se nikdy od své minulosti nedistancoval. Byl by taky sám proti sobě,
když před r. 1989 profitoval z výhod členství v KSČ. Svým způsobem je tedy
dobře, že v tomto případě nic nepředstírá.
Listopadová revoluce byla pro
Andreje Babiše tragédií a podle jeho slov byla tehdejší ČSSR zemí s vyspělým
průmyslem a bez dluhů. Zapomněl dodat, že některá odvětví byla naddimenzovaná,
výroba neefektivní a propůjčovali jsme peníze mnoha „spřáteleným zemím“ a
neuvidíme z nich ani halíř.
ANO je tedy stejně jako řada
dalších populistických spolků uskupením ideově nezařaditelným. Na druhé straně
je zde ale upgradem přítomnost silného mesiášského vůdce, který nahradil dnes
už vyčpělé „holky z kalendáře.“
Prý jsme země šikovných lidí, ale
s politiky, kteří jsou nemehla. Zvláštní úvaha. Pokud by něco takového tvrdil o
totalitním režimu, s kterým se dokázal identifikovat mnohem lépe než s dnešním,
možná, že by na tom mohl být i kus pravdy. V demokratickém státě, kde částečnou
spoluzodpovědnost za politické rozhodování nesou i voliči, by úvaha, že
politici jsou nemehla, musela vést k závěru, že neschopná je zároveň velká část
lidí s oprávněním volit (ne, že by mnozí politici napříč spektrem opravdu
nebyli nemehla, pozn. autora). Odtud už je ale jen krůček ke kacířským
myšlenkám ne nepodobným těm, jaké zastávali Platón s Aristotelem.
Po pravdě, s demokracií to není
příliš slavné ani uvnitř hnutí ANO. Vzhledem ke zjevným sympatiím Babiše k
předlistopadovému režimu nelze od hnutí čekat ani podporu demokratického
charakteru Česka před (post)komunisty či populisty. Hnutí by totiž spadalo do
obou zmíněných skupin. Takže, na otázku
„ANO?“ nelze v zájmu zachování jakžtakž funkční demokracie odpovědět jinak než
NE!
Žádné komentáře:
Okomentovat