Haaretz (snad) nechtěně nadbíhá
antisemitům či konspiračním teoretikům. Izrael je svobodnou společností a
důkazem je to, že nejzavilejší kritici a odpůrci čerpají paradoxně právě z izraelských
médií. Právě Haaretz se stal proslulým v dodávání argumentů
protiizraelským odpůrcům a je jedno, zda se jedná o „self hating Jews,“ převážně
liberální levici či nacionalisty a islamisty nejrůznějšího ražení. Otázkou, kam až je možné v kritice zajít,
vyvolala karikatura izraelského premiéra a šéfa strany Likud Benjamína Netanjahua v letadle mířící na jednu z věží
WTC.
Haaretz byly původně sionistické
noviny, které vždy zaujímaly poměrně silně levicové postoje. Dnes právě kvůli své levicovosti jsou vůči
izraelské politice, potažmo sionismu jako takovému velmi kritické. Nejedná se o
nic nepochopitelného, protože tento izraelský deník prodělal stejný myšlenkový
vývoj jako levicové skoro všude jinde na světě. Do roku 1967, tj. doby
šestidenní války byl Izrael vnímán miláček levice jako ten slabší, resp. ten,
který musel bojovat, aby se vymanil z britské koloniální nadvlády.
Po drtivých vítězstvích Izraele v šestidenní
válce a zvláště po nešťastném angažmá v Libanonu nastal obrat. Těmi slabšími (a hodnými) se stali Palestinci
na obsazených územích. Z Davida se stal Goliáš. Levice se snaží dávat najevo, že stojí na
straně slabších a střílí do vlastních řad. Právě z druhého uvedeného
důvodu jsou pochybení Izraele kritizována více než chyby kohokoli jiného. S takto
vyhraněně jednostranným pohledem nemusíme souhlasit. Ale to vše patří do
svobody projevu. Z pochopitelných důvodů proto nemá liberálně levicový Haaretz
pravicového jestřába Benjamína Netanjahua příliš v lásce, ale kam až sahá
možnost kritiky?
Tvůrce Amos Biderman tvrdí, že se
mělo jednat o kritiku Netanjahuovy politiky, která má podle něho vést ke
zhoršování vztahů s USA. Na místě této karikatury je namístě ptát se „Cui
bono?,“ tj. komu resp. čemu karikatura nejlépe poslouží? Přimění čtenáře k zamyšlení?
Ozvláštnění obsahu?
Ani k jednomu. Autor patrně
nezamýšlel, že karikatura se paradoxně nejvíce zalíbí lidem, kteří nenávidí
Izraelce bez rozdílu politického smýšlení. Důsledky vystižně popsal komentátor Jonathan
Tobin v americkém konzervativním časopise Commentary: Karikatura je
ve skutečnosti dárek antisemitům po celém světě. Nenávist redakce Haaretzu vůči Netanjahuovi
je větší než fakt, že pro zastánce konspiračních teorií jsou levicoví
liberálové, kritizující Izrael nenáviděni stejně jako Netanjahu a ostatní přívrženci izraelské pravice.
Jinými slovy si autor, potažmo Haaretz, který
katikaturu zveřejnil, podřezává větev, na které sedí. Nahrává antisemitům všech
ražení a paranoidním magorům, kteří věří tomu, že útok 11. září byl dílem
Mossadu či rovnou sionistického spiknutí.
Sečteno a podtrženo: Kritika
Netanjahua přesahuje hranice dobrého vkusu, ale přispívají k růstu antisemitismu.
Zúčastnění redaktoři Haaretzu by si měli
ujasnit, zda slouží liberálním idejím, nebo tomu nejprimitivnější nenávistí
vůči Židům živené konspiračními teoriemi? Liberálové často stavějí na odiv
svojí svobodomyslnost, nezaujatost, boj s předsudky a pověrami. Nejen v tomto
případě ale liberální levice bohužel jen napomáhá k šíření nenávisti a
podporuje všechny, kteří svobodou opovrhují. Není proto od věci pokusit se
řídit zásadou „sine ira et studio“ a psát pokud možno komentáře nezatížené
nenávistí.
Žádné komentáře:
Okomentovat