 |
| Zdroj: http://pnaf.us/library-history.html |
Představte si následující
situaci: Nacistické Německo přepadne území Polska. Velká Británie reaguje
(spolu s Francií tak), že dá Německu ultimátum dva dny k ukončení
konfliktu, jinak mu bude vyhlášena válka. Samozřejmě Německo ve válce pokračuje
a Britové jsou po dvaceti letech znovu ve válce. Část britské, resp. anglické
veřejnosti se ale postaví vyhlášení války. Argumentuje tím, že válku ve
skutečnosti rozpoutalo samo Polsko, protože přepadlo německou vysílačku. A
navíc se musíme všichni postavit proti „štvavým médiím“ ovládaným Židy
(případně zednáři, záleží na fantazii každého). Jejich hlavní argument zní následovně: My
všichni, jak Angličané, tak Němci jsme přece jedné germánské krve, ne?
Můj historický mikropříběh
vymyšlený jen zčásti. Opravdu byly mezi Angličany tací, mezi kterými byl
přítomný silný proněmecký sentiment. I Hitler si sám dlouho pohrával
s myšlenkou spojenectví s Velkou Británií právě na základě etnické
příbuznosti. Ostatně i britský král Edvard VIII byl známý svými sympatiemi
k nacismu.
Proč to ale píšu: Svědky
podobného fenoménu můžeme nyní být v Česku. Je jím zjevně proruské naladění
některých diskutujících. Dosaďte si místo Německa Rusko, místo Polska Ukrajinu,
namísto Židů Ameriku, případně pravdoláskaře a „germánskou krev“ vyměnit za
„slovanství.“ Odvolávání se na „slovanství“ působí obzvláště úsměvně,
vezmeme-li v potaz, že i opačná strana tj. Ukrajinci jsou také Slované. A
nejenže jsou Slované stejně jako Rusové, ale jsou nám bližší nejen geograficky,
ale i jazykově a hlavně kulturně. Koneckonců sdílíme s částí západní
Ukrajiny i část společné historie.
A jugoslávský konflikt ukázal,
jaká bratrská svornost panovala mezi Slovany, kteří navíc hovořili téměř úplně
stejnou řečí. Všechny tři etnické skupiny (Bosňáci, Chorvati a Srbové) měly ale
výrazně odlišnou kulturu. Tento příklad docela hezky ukazuje, jak těžko lze
zakládat identitu na údajném společném původu. Jestli to někteří ještě
nepochopili, tak z panslavismu a utopických vizí o sjednocení slovanstva
pod patronací Ruska bychom měli už dávno vyrůst. Souhlasit zde lze
s Huntingtonem, který tvrdil, že hlavní část kulturní identity netvoří
jazyk, ale náboženství. V Česku je to západní křesťanství a v Rusku
pravoslaví.
Nevím, nakolik berou panslavisté
v potaz skutečnost, že idealizace slovanstva coby lidí holubičí povahy
(oproti krvežíznivým Germánům) má kořeny u Němce Johanna Gottfrieda Herdera,
resp. z krátké pasáže jeho díla Myšlenky k filosofii dějin lidstva, kde píše
mj. následující: „Byli krotkých mravů, pohostinní až k
rozhazovačství, milovali volnost venkova, ale byli poddajní a poslušní,
protivilo se jim loupení a plenění. To vše nic nezmohlo proti útlaku, ba naopak
to k němu přispělo. Neboť se neucházeli o nadvládu nad světem, neměli
bojechtivá dědičná knížata a dávali se raději v poplatnost, pokud jen mohli v
klidu obývat svou zemi. Tím však umožnili četným národům, zejména však národům
kmene německého, aby se na nich těžce prohřešili.“ Až tak špatně na tom byli obrozenci, že se
museli nechat inspirovat německým autorem, který si Slovany zjevně až příliš
idealizoval….
Mezitím uzavřel Stalin pakt
s nacistickým Německem proti „slovanskému“ Polsku. Nemluvě o chování
carského Ruska vůči Polákům v době nadvlády nad Polskem. Kdyby chtěl
náhodou někdo tvrdit, že Rusko není SSSR (a Kosovo je Srbsko), tak pakt
schvaloval 75 poté let sám Vladimir Putin, na něhož zde nedají dopustit všichni ti
hrdinové z diskusí, kteří se neustále odvolávají na slovanství. Ukrajinci
a Poláci tedy podle nich Slovany nejsou. Směs pubertálního antiamerikanismu,
vulgárního antisemitismu, primitivní eurofobie a také naprosté hlouposti. Ano,
takový je panslavismus dneška…
Žádné komentáře:
Okomentovat