Myšlenky, na kterých měla původně
stát OSN, byly bezesporu ušlechtilé: Měla hájit svobodu, mír a lidská práva a
zabránit opakování hrůz druhé světové války. Žádná myšlenka ale není tak hezká,
aby jí nešlo úplně znemožnit. OSN se projevila jako naprosto neefektivní
organizace, trpí podobnými neduhy jako její předchůdkyně Společnost
národů.
Problematických míst je několik.
Obecně platí, že čím více má nějaká organizace členů, tím složitější je
dosáhnout nějakého efektivního a přijatelného rozhodnutí. Její hlavní slabina ale spočívá v tom,
že už od svého začátku sdružuje i země, které nelze v žádném případě
považovat za svobodné, a OSN proto logicky nemůže prosazovat to, co má.
Postoj států, které lze považovat
za svobodné, je v Radě bezpečnosti téměř vždy zablokován Čínou a Ruskem a
obě strany se drží vzájemně v šachu, protože je vyžadován jednoznačný
souhlas. Stačí veto jednoho stálého člena a není šance na prosazení ničeho.
Viz. nedávná kauza s vyšetřováním havárie indonéského letadla na východě
Ukrajiny. Rusko je pro někoho možná překvapivě proti vyšetřování. Samozřejmě
všichni víme proč.
Zprofanovaná lidská práva
Nejprve ale ke zmíněným lidským
právům: Členy komise/rady pro lidská
práva mohou být (a pravidelně bývají) i režimy, které je poučují. Velké
Británii bylo před dlouhými sedmi lety doporučeno referendum o vytvoření psané
ústavy, a to nejlépe republikánské. Kritiky nezůstalo ušetřeno ani Česko: Od
Ruska, Kuby a Alžírska jsme to schytali za diskriminaci Romů. A Kuba nás pro
změnu vyzvala k tvrdšímu potírání neonacismu.
Ale vraťme se zpátky do dnešních
dní: Nedávno to schytalo Nizozemsko kvůli své vánoční tradici. Černý Petr,
který chodí se svatým Mikuláš je brán jako rasová diskriminace. I nyní jsme se stali terčem kritiky kvůli
islamofobii a diskriminaci Romů: Za situace, kdy členy Rady pro lidská práva jsou
nyní mj. i Kuba, Čína, Rusko či Saúdská Arábie, zní taková kritika opravdu
velmi bizarně. Jeden vzor lidských práv a demokracie vedle druhého, chtělo by
se říci. Nejedná se ale o žádnou novou věc, naopak OSN má v těchto věcech
dlouhou tradici. Ostatně se není třeba ničemu divit, když mezi všemi státy
světa je jen menšina demokratických.
OSN jako hlásná trouba protiizraelských
politiků
Za studené války byla OSN
zneužívána diktátorskými režimy, které byly v přesile např. proti Izraeli
(východní blok a postkoloniální země) V roce 1974 se "nezúčastněné"
země v Havaně dohodly na tom, že se pokusí vyloučit Izrael z OSN.
"Nezúčastnění" museli ustoupit, až když USA pohrozily zastavením
financování OSN.
Spojené státy nedokázaly jako
nejbližší spojenec Izraele zabránit katastrofě, která se odehrála o rok později
na výročí křišťálové noci. Poměrem 72:35 (32 zemí se zdrželo) schválilo Valné
shromáždění OSN rezoluci č. 3379 srovnávající sionismus s rasismem. Americký
vyslanec při OSN Daniel P. Moynihan při této příležitosti prohlásil: "Spojené státy slavnostně prohlašují před
Valným shromážděním OSN, že neuznávají tento hanebný akt, nebudou se jim řídit
a nikdy se s ním nesmíří." OSN tak byla zachráněna sama před sebou.“
K tomu je ještě dobré dodat,
že víc než měsíc před hlasováním byl jako zástupce Organizace africké jednoty
nadšeně přivítán ugandský prezident Idi Amín, jeden z nejodpornějších
diktátorů 20. století. Ještě než vůbec začal svůj projev, sklidil aplaus od
představitelů arabských zemí a komunistického východního bloku. Ve svém projevu
mluvil o americko-izraelském spiknutí a vyzýval k vyloučení Izraele z OSN a
jeho vymýcení. O den později mu generální tajemník OSN Kurt Waldheim, bývalý
člen SA, který sloužil za druhé světové války v německém Wehrmachtu a předseda
Valného shromáždění uspořádali na jeho počest recepci.
Když OSN fungovala
V minulosti se ale vyskytl
světlý okamžik, kdy OSN dokázala adekvátně zareagovat. Stalo se tak
v případě zásahu v Koreji. Proč zrovna tehdy? Nahrávalo tomu složení Rady bezpečnosti OSN
Čína. Maova vláda nebyla neuznána, takže
v Radě bezpečnosti zasedal představitel vlády Kuomintangu, sídlící na
Taiwanu, která samozřejmě neměla žádný zájem na dalším šíření komunistické
vlády. Taiwan byl právoplatným zástupcem Číny až do vydání rezoluce 2758 v roce
1971.
SSSR v roce 1949 bojkotoval
kvůli neuznání komunistické Číny zasedání Rady, a díky tomu zásah odsouhlasen
všemi aktivními členy. Země se shodly na
společném postupu proti diktatuře. Jednalo se o neobvyklou situaci, která
nastala v počátcích existence OSN, která se ale už nikdy neopakovala
nejspíše a nejspíše už nikdy nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat