„Fašizace“ společnosti, nebo vzestup absurdity?

Co mají společného zastánci politiky Ruska a nekritičtí zastánci přistěhovalectví? Označení fašista jako univerzální nadávku pro názorové odpůrce.  K tomu bych ještě dodal, že zastánci politiky Ruska se do značné míry kryjí se skupinami brojícími proti uprchlíkům. Jedná se o lidi patřící k autoritativní krajní pravici, která považuje vládu za „vlastizrádnou.“ Přesto ale přebírá rétoriku Sovětského svazu.  Na druhé straně je radikální liberální (anarchistická) levice varující před fašizací společnosti.  Nikoli překvapivé, jak oba extrémy dochází ke stejnému závěru, byť opačnými cestami.

Co je vlastně fašismus?

Chápu, co mají lidé zejména na levici na mysli onou „fašizací.“ Mají na mysli vzestup hnutí připomínajících svojí rétorikou německé nacisty.  Česko je podle nich v podobné situaci jako Německo na začátku třicátých let. Novodobými „Židy“ se dnes mají stát migranti.

V tom se ale (jako v mnoha dalších věcech) hluboce mýlí. Přísně vzato, fašismus nebyl na rozdíl od nacismu po většinu doby své existence rasistický. Změna nastala až ve 2. polovině 30. let jako inspirace „německým modelem,“ nicméně nebyl uplatňován zdaleka tak striktně jako ve Třetí říši.

Zpátky ale k situaci v Česku. Nepochybuju o tom, že většina obyvatel Česka pociťuje vůči migrantům přinejmenším nedůvěru a v horším případě postoje, které jsou otevřeně nenávistné.  Kdyby ale situace byla natolik vážná, jak se nás snaží přesvědčit na Britských listech, Deníku referendum či Alarmu, musela by podpora stran jako Dělnická strana, Úsvit národní koalice či Národní demokracie vystřelit v průzkumech prudce nahoru. Realita je taková, že popularita těchto stran se alespoň prozatím pohybuje pod pětiprocentní hranicí, za což můžeme vděčit i jejich roztříštěnosti.

Nehledě na to, že opravdu neonacistická DSSS, která je dávána odborníky na politickou komunikaci jako odstrašující příklad ani není v průzkumech vůbec uváděna. To samo o sobě svědčí o jejím naprosto marginálním postavení. Obavy z vzestupu populismu založeného spíše na negativistickém odmítání, než na koherentní ideologii, na místě rozhodně jsou, ale rozhodně ne z neonacismu.  

Strašné slovo migrant

A potom ti migranti, jak strašné slovo alespoň podle novináře Barryho Malonea z Al-Džazíry, které prý není přesné při pohledu na všechno to utrpení a je prý „odlidšťující a tupě pejorativní.“ Nikdo rozumný snad nepopírá, že migrant je zároveň i člověkem. Samotné označení nijak nesnižuje jejich důstojnost. Jde jen o přesnost označení. Když k neužívání slova migrant ve jménu „lidskosti“ vyzývá člověk z televize hájící zájmy Kataru, tedy jedné ze zemí, která se na rozdíl od Evropy sama zdráhá uprchlíky přijímat a není signatářem Ženevských konvencí a Protokolu, které upravují práva uprchlíků, zní to přinejmenším velmi zvláštně. Acta non verba….

Nic než záplava emocí

Imigrace, ať už z jakýchkoli důvodů je věcí přirozenou a děla se prakticky vždy. Nelze jí a priori považovat za jev pozitivní ani negativní. Stát má do značné míry nárok si dle svých potřeb určovat si svoji imigrační politiku, která může být liberální, restriktivní či něco mezi tím. K přijetí člověka, který nepochází z dané země, je zapotřebí souhlasu obou stran. Jak samotného „přistěhovalce,“ tak oné společnosti. Uprchlíci zde samozřejmě představují výjimku, protože na ně se vážou mezinárodní konvence.

Hysterické výlevy fanatických „obhájců lidských práv“ pouze ženou lidi na opačný extrém. Tito lidé také nesou spoluzodpovědnost za případný vzestup nenávisti stejně jako pánové Okamura a Konvička.  Absurditu myšlení všech těchto „pachatelů dobra“ ukazuje srovnání „číslování s nacistickými koncentráky. Kvůli „označování“ se rozpoutala hysterie na takové úrovni, jako by uprchlíkům v Česku měly hrozit plynové komory. Přitom je označili fixem, který lze na rozdíl od tetování dávaného vězňům v koncentračních táborech celkem snadno smazat. Mimochodem, když totéž dělali běžencům dánští policisté, nikdo se nad tím nijak nepobuřoval. Plynové komory u nás také nikomu nehrozí. A pokud by požádali o azyl, určitě by je také dostali. Z cca. 70 Syřanů, kteří o něj v Česku letos zažádali, všichni dostali alespoň nějakou formu mezinárodní ochrany. 

Taktéž ona fotka mrtvého chlapečka postrádá smysl. Jeden obrázek řekne víc, než tisíc slov. Ale realita, je složitější, než oněch více než tisíc slov. Myslet si, že změní mínění „obměkčí srdce Evropanů“ je stejně naivní, jako myslet si, že vlastnictví chytrého telefonu znamená bohatství. Když jsem byl před nějakou dobou v chudičkém Nepálu, i v zapadlých horských vesnicích bylo vlastnictví chytrých telefonů celkem běžnou záležitostí. Levicový britský list Idependent nazval lidi, kteří považují vlastnictví chytrého telefonu za symbol bohatství, za idioty.

A abychom byli féroví, tak stejné označení si zaslouží i ti, kteří si myslí, že by zmíněná fotka by masově změnila mínění obyvatel. I bez té fotky je snad každému jasné, že smrt je tragédií. Kdo to nepochopil předtím, nepochopí ani nyní.

 Demagogii se zkrátka velmi dobře daří na obou stranách. Nebylo by proto od věci snížit počet nadávek do fašistů na minimum, pouze u lidí, kteří odpovídají danému označení, což není v dnešní době téměř nikdo.  Problémem není ani tak to, co je nazýváno „fašizací,“ jako spíše zcela absurdní myšlení v obou extrémních táborech.