Přímá volba prezidenta byla
schválená v roce 2012 jako líbivé gesto vůči voličům, kteří po ní už
dlouho volali. Přízeň voličů si tím ale strany nezískaly. Naopak, jak se záhy
ukázalo, se tímto krokem samy střelily do nohy, a ne jednou, ale hned dvakrát.
Poprvé, když prakticky všechny
významné strany s výjimkou komunistů postavily vlastního kandidáta a
jejich kandidáti příliš neuspěli. Spíše silou své osobnosti, než zásluhou svých
stran uspěli pouze Miloš Zeman z marginální SPOZ a Karel Schwarzenberg
z TOP 09. Kandidáti těch dalších stran pohořeli. Nejostudnější debakl
utrpěl Přemysl Sobotka, který skončil se směšnými 2,46 procenty těsně
předposlední před Janou Bobošíkovou. Letos už prakticky žádná parlamentní
strana svého kandidáta nenavrhla.
Podruhé, když všichni ti, kdo
zvedli ruku pro, nedomýšleli další důsledky. Až na světlé výjimky si
neuvědomovali, že přímá volba posílí mandát prezidenta, jehož pravomoci dané
Ústavou jsou slabé. Přímo zvolený prezident dobře ví, že mandát od voličů má
mnohem větší sílu, než mandát od poslanců a senátorů. Dalo se čekat, že takto
volený prezident bude s ústavou nakládat velmi „kreativně“ a posune
parlamentní systém směrem k poloprezidentskému.
Síla povrchního dojmu
Voliči mají, co chtěli. Dostali o jedny volby navíc, které jsou
schopné vyvolávat mezi voliči největší emoce. Ano, podle ústavy má být těžištěm
moci parlament, nicméně funkce prezidenta má v očích většiny Čechů
obrovskou prestiž a vážnost. Československo si jako jediná ze zemí východního
bloku zachovalo funkci prezidenta. Je jí přikládaný význam přesahující skutečné
pravomoci svěřené hlavě státu. Svědčí o tom i účast 66,6 % (ano, opravdu
měla tři šestky), která byla mimochodem o téměř šest procent vyšší, než při
posledních parlamentních volbách. Při rozhodování voličů hrají klíčovou roli
emoce a povrchní dojem.
Kdyby se měli voliči rozhodovat
podle toho, jaké pravomoci přikládá prezidentovi Ústava ČR, Drahoš by měl nad
Zemanem jasně navrch. Představa, že by se většina voličů rozhodovala takto
racionálním způsobem, ale patří do říše sci-fi. Čeští voliči nechtějí žádného
kladeče věnců, který při významných výročích občas pronese k národu něco
moudrého. Letošní volby ukázaly podobně jako ty minulé poptávku po silných a
charismatických vůdcích. Můžeme vyrukovat s tím, že prezident Zeman
mnohokrát záměrně lhal, byl vulgární a xkrát spojený s různými
pochybnými kauzami? A že je Miloš Zeman ve skutečnosti intelektuál, který
si nasazuje masku lidového baviče, ale obyčejnými nevzdělanými lidmi pohrdá? To je všechno pravda. Vliv na rozhodování u
lidí, které politika jinak nezajímá a kteří představují pomyslný jazýček na
vahách, to ale nemůže mít prakticky žádný.
Nejistý a rozpačitý dojem je pro
nerozhodnuté voliče ještě horší, než kdyby kandidát porušil během debaty pět
přikázání z Desatera. Stalo se to, čeho jsem se nejen já obával. Zvláště
na Primě, která nepokrytě stranila formátem diskuse i výběrem témat muselo
Drahošovo vystoupení vyústit v Černobyl jeho předvolební kampaně. Drahoš
působil vedle sebejistého Miloše Zemana jako nejistý studentík nesměle se
hlásící o slovo. Hrálo se o voliče, které jinak politika nezajímá a soudí podle
povrchního dojmu. Jak je ale mohl oslovit člověk, který bohužel nebyl schopný formulovat
jasný a širší veřejnosti srozumitelný názor? Nijak.
Přímá volba představuje
v našem ústavním systému cizorodý prvek. Jak negativně dokázala ovlivnit
politickou atmosféru v naší zemi, ukázaly obě dosavadní volby i způsob,
jakým byla vedena vedená kampaň vítězného kandidáta. Žádný problém přímá volba
nevyřešila a naopak spoustu nových přinesla. Co s tím? Pokud není reálné obnovení konstituční monarchie, nezbývá, než pokusit se zařadit zpátečku a
volat po znovuzavedení nepřímé volby.
Žádné komentáře:
Okomentovat